Vladimír Hauk
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Seznam rubrik
Vladimír Hauk
Podzemním tunelem do Thajska a město s největší svíčkou na světě
Hranice z Laosu do Thajska jsme překročili zvláštním způsobem. V betonovém tunelu pod zemí. Ve městě Ubon Ratchathani mají největší svíčku na světě, málo bílých turistů a vlídné lidi. Co víc si přát první den v další zemi.
Vladimír Hauk
Chrám kultu penisu říše Angkor, kde Lara Croft nebyla
Vat Phou v jižním Laosu. Hinduisticko budhistický komplex khmerské říše. Uctívající jednoduchou symboliku života. Tajemný, tichý, nepřecpaný turisty. Na rozdíl od kambodžského Angkor Vatu sem Lara Croft nedorazila.
Vladimír Hauk
Srp, kladivo a Buddha
Lidově demokratická republika s vládou jedné strany. Rudé vlajky se srpem a kladivem na každém rohu. Ale také tisíce a tisíce Buddhů a úchvatné chrámy z betonu. I takový je Laos.
Vladimír Hauk
Proč je laoská káva nejlepší? Roste mezi vodopády.
Divoká džungle s pohádkovými vodopády. Rázovité vesničky s domy na kůlech. Kávovníkové plantáže ukryté v tropickém lese. Takové je Bolaven Plateau v jižním Laosu. Místo, kde se pěstuje ta nejlepší káva.
Vladimír Hauk
Tuk-tukem za Buddhou
Sepnete dlaně a ukloníte se. Prsty se lehce dotknou čela. Tak začíná každý kontakt s místními. Laos je budhistická země. V okolí Thakheku je velké množství jeskyní. Mnohé z nich slouží jako budhistické svatyně. Dosáhneme osvícení?
Vladimír Hauk
Štědrý den v autobusu plném zelí. K Mekongu s tajfunem v zádech.
Noc na pryčně vietnamského vlaku byla za námi. Autobus do Laosu byl plný zelí a mrkve. Tajfun bičoval vietnamsko-laoskou hranici. V údolí řeky Mekong už byl klid a mír. Štědrý den i večer s asijskou příchutí.
Vladimír Hauk
Hanoj není pro pěšáky. Její duch vás ale pohltí.
Stará Hanoj je bludiště úzkých uliček a skrytých průchodů. Všude plno lidí, kol, skútrů i aut. Musíte být stále ve střehu. Jsou zde však i místa, kde lze najít klid, mír a ticho. Nejlepší jsou ale hanojské úsměvy. A káva
Vladimír Hauk
Cesta do ráje je trnitá, ale stojí za to (Táta kolem světa 31)
Ha Long Bay je vietnamský turistický ráj. Vidět jej z nadhledu však není zadarmo. Musíte prolézt tmavou dírou, uplatit čarodějnici, překonat trojhlavého psa, přelézt plot, zdolat prudký svah a trnitou džungli. Ale stojí to za to.
Vladimír Hauk
Psy jíme, co je na tom divného? Malé ohlédnutí za Čínou.
Nanning byl posledním místem mojí čínské cesty. Město samotné příliš zajímavé není. O to zajímavější byla diskuze s mojí kamarádkou a couchsurfingovou hostitelkou Ying. Mimo jiné i o psech na jídelníčku.
Vladimír Hauk
Mrtvá sezóna u Jihočínského moře
Překročil jsem Obratník Raka. Po 12 000 km jsem narazil na něco, na co jsem dříve nebo později narazit musel. Vzduch 30, voda 30. Co si přát víc. V půlce května tu ale byla mrtvá sezóna.
Vladimír Hauk
S Mel na skútru jsme objevili zapomenuté čínské město
Mel učí v Guilinu angličtinu. Výlet na skútru byl její nápad. Nadšeně jsem souhlasil. Po cestě do středověkého města Daxu jsme zabloudili. Náhodou jsme tak objevili ruiny města jiného. S tajemným názvem Xiong Cun.
Vladimír Hauk
Horkýže Slíže dobyli čínský venkov
Dotlačil jsem píchlé kolo do hostelu. S oroseným čelem jsem si objednal pivo a usadil se u stolku. Najednou se z reproduktorů ozvalo: „Ležet na lehááátku, doma na lehááátku“. Chvíli jsem zíral s otevřenou pusou.
Vladimír Hauk
Čínské století páry jsem o chlup prošvihnul
V Číně jezdí parní vlaky. V každém vagónu je samovar s horkou vodou. Tahle informace z nějakého starého článku mi utkvěla v paměti. V Xianu jsem nastoupil do vláčku, který se parnímu moc nepodobal. Vlastně ano. Samovar tu byl :-)
Vladimír Hauk
Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa
Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol
Vladimír Hauk
Tři příběhy o hliněných vojáčcích slavné terakotové armády
8000 vojáků z terakotové pálené hlíny. Žádný z nich není stejný. Všichni se od sebe nějak liší. Hlinění koně i vozy. Kde se tady tahle armáda vlastně vzala?
Vladimír Hauk
V Číně jsem pozoroval zvýšený výskyt nové mutace člověka – člověka jednorukého
Mutantů jsem si všiml hned po příletu na letiště v Urumči. Byli všude. Zatímco ve staré dobré Evropě tato mutace postihuje převážně mladší populaci, v Číně je rozšířena napříč všemi generacemi.
Vladimír Hauk
Tajemství čínské kuchyně
Hlavně dávej pozor na to, co tam budeš jíst...aby ses z toho nepotento..., kdo ví co ti tam všechno strčí pod nos. V tropech buď zvlášť opatrný. Pozor na psy, krysy, brouky, hady a vůbec na všechnu tu havěť, co tam jedí.
Vladimír Hauk
Táta v říši středu 2 – Usměvavá Sunny mě ulovila u čínské zdi
"Ahoj, já jsem Sunny. Chceš vidět první pilíř velké čínské zdi? Já tě tam dovedu“. Přinesla mi sushi a tradiční čínský nápoj. „Máme taky beer bar s vlastním pivem“. Zbystřil jsem. Čínský minipivovar? To prolomilo všechny ledy.
Vladimír Hauk
Táta v říši středu 1 - Rozsypaný čaj nebo vlnovky pozpátku. První den v Číně
Malý krůček kupředu, velký skok pro lidstvo. Aneb, nečůrejte nám na podlahu. První čínský a zároveň na dlouho poslední srozumitelný nápis. Tabulka nad pisoárem vybízela pány, aby při své potřebě přistoupili blíže a nečůrali na zem
Vladimír Hauk
Táta kolem světa 19 - Kaňon Čaryn a konec prvního putování. Za obzorem čeká Čína.
Čarokrásný kaňon Čaryn leží na hedvábné stezce v kazašském Ujgursku. Zmenšenina slavného amerického Grand kaňonu se stala nejvýchodnějším místem první části mého putování kolem světa. Čínská hranice je už na dohled.
| předchozí | 1 2 3 | další |
