Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Táta kolem světa 1 – aneb jak jsem přestal odkládat svůj sen a vyrazil

25. 12. 2016 14:32:09
Táta kolem světa – tento slogan mě napadl nad mapou, když jsem přemýšlel jak si splnit svůj pradávný cestovatelský sen. Zní to možná hloupě, ale přesně to vystihuje moji situaci. Cestování miluju a něco už jsem projel.

Divoké a liduprázdné hory, moderní i exotická města i všude na světě upřímný a srdečný venkov. Ale vydat se na cestu kolem světa, to by byla výzva. Cožpak ale může táta od rodiny vyrazit na takovou cestu? Táta, který normálně chodí do práce, stará se o živobytí a o domácnost? Věděl jsem však, že chci takovou cestu někdy podniknout. Přestat kolem světa cestovat jen prstem po mapě. Stále jsem ale svůj sen odsouval „na někdy“ až se děti osamostatní a nebudou potřebovat ani mě, ani moje peníze. Představoval jsem si, že se pak třeba něco stane a já se vydám možná i na několikaletou cestu bez přestávky.

Pak mi ale došlo, že budoucnost je strašně ošemetný pojem, který vlastně neexistuje a nelze s ním příliš počítat. Jak ale takovou cestu podniknout, když moji synové budou pravděpodobně ještě několik dalších let studovat a budou potřebovat moji každodenní péči nejenom finanční? A jak se vydat na tak dlouhou cestu, když máte nárok na pouhých 25 dní dovolené ročně?

Obletět zeměkouli letadlem s pár zastávkami v atraktivních destinacích je způsob, který mě neláká. To je lepší se kouknout na cestovatelský dokument v televizi. Já chci jet po zemi a vidět svět zblízka bez příkras. Být v kontaktu s obyčejnými lidmi a jejich každodenním životem. Jednoduše vidět svět takový, jaký skutečně je. Sáhnout si na něj.

Nakonec jsem řešení našel. Pojedu na etapy. Vlakem, autobusem, stopem, pěšky, na tom zase tak nezáleží. Z cílového místa se vždycky vrátím domů letadlem. V příští etapě zase do toho samého místa doletím a budu pokračovat dál. Pravda, celé se to prodraží o letenky, ale nic na světě není zadarmo. A já už opravdu nechci čekat na nejistou budoucnost. Kluci dorostli do věku, kdy už mě doma tolik nepotřebují. Uvařit a vyprat si umí a nakonec budou rádi, že je nebudu chvíli otravovat svými nemožnými názory. Moje „jediná a milovaná“ mě fandí a dokonce uvažuje, že nějakou etapu absolvuje se mnou.

A tak jsem se jednoho srpnového večera objevil se svým malým baťůžkem na nádraží, abych zahájil svoji vysněnou cestu směrem na východ. Cestu bez cíle pokud platí, že je země kulatá. Poprvé v životě sám, poprvé hodně daleko a ještě více do neznáma.

Svoje zážitky z cesty si nechci nechat pro sebe. Budu je sdílet formou blogu a fotografií zde i na svých stránkách. První etapu cesty z Pardubic do Almaty mám už za sebou. Zbývá jen transformovat obsah mého cestovatelského deníčku do čitelné formy tak, aby jednotlivé kapitoly chronologicky zachycovaly to zajímavé a podstatné, co jsem na své cestě viděl a zažil. A až se mi podaří těch prvních 6000 barevných a neopakovatelných kilometrů fantastické pouti popsat, budu se už doufám chystat na pokračování v etapě druhé. A tak by to mělo probíhat stále dál, dokud nedorazím domů z druhé strany. Naivní představa? Co na tom? Myslím, že ve svém mladém věku těsně před padesátkou mám ještě na naivní představy nárok:-)

Autor: Vladimír Hauk | neděle 25.12.2016 14:32 | karma článku: 24.65 | přečteno: 941x

Další články blogera

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 28.04 | Přečteno: 1053 | Diskuse

Vladimír Hauk

Tři příběhy o hliněných vojáčcích slavné terakotové armády

8000 vojáků z terakotové pálené hlíny. Žádný z nich není stejný. Všichni se od sebe nějak liší. Hlinění koně i vozy. Kde se tady tahle armáda vlastně vzala?

9.9.2017 v 8:15 | Karma článku: 21.61 | Přečteno: 427 | Diskuse

Vladimír Hauk

V Číně jsem pozoroval zvýšený výskyt nové mutace člověka – člověka jednorukého

Mutantů jsem si všiml hned po příletu na letiště v Urumči. Byli všude. Zatímco ve staré dobré Evropě tato mutace postihuje převážně mladší populaci, v Číně je rozšířena napříč všemi generacemi.

27.8.2017 v 8:27 | Karma článku: 37.66 | Přečteno: 6312 | Diskuse

Vladimír Hauk

Tajemství čínské kuchyně

Hlavně dávej pozor na to, co tam budeš jíst...aby ses z toho nepotento..., kdo ví co ti tam všechno strčí pod nos. V tropech buď zvlášť opatrný. Pozor na psy, krysy, brouky, hady a vůbec na všechnu tu havěť, co tam jedí.

15.8.2017 v 8:15 | Karma článku: 26.27 | Přečteno: 1104 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajic

Babí léto v Zell am See

Jedno z nejkrásnějších období z celého roku. Slunce příjemně a decentně hřeji, na kopcích už je sníh. Ideální počasí na procházky a zevlování krajinou.

26.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 10.01 | Přečteno: 337 | Diskuse

Eva Tvrdá

Týden slezských měst 3: Východ českého Slezska

Ve východní části českého Slezska leží několik malých měst s podobnou historií: zemědělské vsi se rozrostly díky prudkému průmyslovému rozvoji natolik, že jim byl ve druhé polovině 20. století udělen status města.

26.9.2017 v 10:31 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 223 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 16: S obrázky svatých i Putina u volantu míříme do ARŠANu

Z nádraží bílého mramoru ve Sluďjance "narvanou" maršrutkou přes řeku Irkut do hor Východních Sajan, kde se nachází a těží světle zelený amazonit, tyrkysový lazurit, "hadí" kámen nefrit, s mytím u cisterny napájené horskou říčkou.

26.9.2017 v 7:26 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 91 | Diskuse

Klára Markovičová

Na cestě zapomnění i do snů... loď vždy dopluje do svého přístavu

Má cesta námořníka začala jednoho březnového rána, kdy jsem dorazila do italského přístavu a poprvé jsem vstoupila na loď, jež se na čas stala mým domovem.

25.9.2017 v 12:39 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 289 | Diskuse

Klára Markovičová

Jak se vaří sen

Při mé první plavbě Středomořím jako zaměstnanec jsem poznala mnoho zajímavých a inspirativních lidí.

25.9.2017 v 11:36 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 302 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 27.75 Průměrná čtenost 851

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Loni jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.