Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Táta kolem světa 7 - Allah akbar. Není boha kromě Boha a Mohamed je jeho prorok

12. 01. 2017 20:21:09
Jsem snad už ve střední Asii? Nebo jsem se nějakým zázrakem ocitnul v Orientu? Ne! Stále jsem ještě neopustil území křesťansky konzervativního Polska. Najdete tu mešitu i kynuté knedlíky.

Na mém dalším, tentokrát docela krátkém, úseku cesty kolem světa jsem se vezl autem. Z Bialystoku jsme vyrazili v pošmourném dni. Řádně se ochladilo a déšť se střídal s mrholením. K běloruským hranicím to už nebylo daleko. V pohraniční vesničce Bobrowniky jsme odbočili vlevo. Tady je už jenom úzká polorozbitá silnička. Kolem cesty se střídají husté lesy s divokými pastvinami. Minuli jsme jednu farmu, stoprocentně EKO, s rozsáhlým chovem drůbeže a dobytka. Za nedlouho jsme dorazili do malé vesničky s názvem Kruszyniany. Zastavili jsme na štěrkovém parkovišti před malebnou zelenou dřevěnou stavbou, připomínající kostelíček. Dobře rostlý chlapík v roztrhaných montérkách tady právě tlačil kolečko naložené větvemi, suchou trávou a dalším zahradním odpadem. Jeho ostře řezaná snědá tvář měla jasné asijské rysy.

„Chcete se podívat do mešity?“ oslovil nás sám. Ten zelený kostelíček není totiž kostelíček, ale mešita. Potvrzují to půlměsíce na cibulových střechách tří věžiček. „Ano, rádi. Vždyť proto jsme sem přijeli.“

Tak přece je to pravda. V konzervativně až striktně katolickém Polsku žijí již několik set let komunity polských Tatarů, kteří si stále udržují svoji původní islámskou víru. Upřímně musím napsat, že před svoji cestou bych něco takového nečekal. Ale proto přece cestuju, ne?

Chlapík nás poslal podívat se na nedaleký tatarský hřbitov. Jen si prý rychle něco dodělá a potom nám otevře a ukáže mešitu.

Hřbitov byl vzdálený asi 5 minut chůze. Tabulka u vstupu označovala, že se jedná o historickou památku s názvem Muslimský hřbitov v Kruszynianech. Kromě polštiny byl název také v arabštině.

Náhrobní desky hrobů byly vždy označeny půlměsícem s hvězdičkou. Daly se tu nalézt staré z hrubě opracovaných kamenů s téměř již neznatelným popisem, ale také úplně nové z dokonale zpracované žuly. Mezi jmény nechyběla ta tradiční, jako je Mahmed nebo Mustafa. Mě však zaujala jiná věc. Na náhrobcích byla napsaná jména u nichž chybělo datum úmrtí. Dozvěděl jsem se, že toto není tatarský zvyk, ale praxe běžná v celém Polsku. Žijící lidé již mají svá jména na náhrobku a po jejich pohřbu kameník pouze doplní datum úmrtí.

Vrátili jsme se zpět k mešitě. Byla již otevřená. Odložili jsme boty a vstoupili dovnitř. Zde již stálo několik dalších návštěvníků. Náš známý chlapík v roztrhaných montérkách nadšeně přednášel.

První Tataři se dostali na toto území již ve 14.století. Výraznější příliv však nastal o 100 let později. Tatarské oddíly sloužili ve vojsku litevského knížete Witolda. Jako žoldnéři se Tataři účastnili úspěšných bitev proti Řádu německých rytířů. Výměnou dostali zdejší půdu, kde se mohli usadit. V 17. století sloužili v armádě polského krále Jana Sobieského a účastnili se polsko-tureckých válek. Na krátký čas se přidali k Sultánovým vojskům, když nedostali za svoje služby zaplaceno. Po pozdějších vyjednáváních a přísaze věrnosti, byli ale opět zařazeni do polské armády. Významně se podíleli na bitvě u Vídně, kterou rozhodly právě oddíly Jana Sobieskeho. Za svoje služby dostali Tataři půdu hlavně v Litvě a v Grodenské oblasti.

Po první světové válce se ke stávající komunitě připojilo několik set tatarských uprchlíků z nově vznikajícího Sovětského Ruska. V době sovětské okupace na začátku 2.světové války však bylo mnoho Tatarů deportováno do sovětských pracovních táborů. Po válce se polští Tataři rozptýlili do celé země. Pouze ve vesničkách Kruszyniany a Bohoniki zůstaly zachovány historické dřevěné mešity.

Náš chlapík byl znamenitý vypravěč. Přednášku o historii své komunity doplňoval řadou příběhů a legend. Jako správný muslim neopomněl zařadit i povídání o své víře. Islám představil jako náboženství míru a tolerance. S lítostí odsoudil všechna zvěrstva, která se dnes jménem Islámu ve světě páchají. Vysvětlil také pět základních pilířů své víry, které by měl každý muslim dodržovat. Potom představil a popsal zdejší mešitu. Jeden z turistů se jej zeptal, jak je to zde s dodržováním zákazu pití alkoholu. Z rozesmátých úst se mu dostalo odpovědi, že ve zdejším podnebí je to skutečně velmi obtížné. S pocitem zmrzlých bosých nohou a při pohledu na deštivé počasí za oknem jsem se tomu vůbec nedivil.

Pěkně jsme poděkovali za poutavou přednášku, rozloučili se a vyrazili se ohřát do nedaleké restaurace Tatarská Jurta. Horký čaj přišel vhod a po něm pár tradičních tatarských specialit. Excelentní masový piroh mě nadchnul a z tradičních manti se vyklubaly naše staré dobré české kynuté knedlíky. Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.

Oblast na pomezí Polska a Běloruska mapuje turistická stezka nazvaná Szlak Tatarski. Propojuje zdejší nejzajímavější muslimské, katolické i pravoslavné památky. Navíc vede v nádherné divoké krajině, kde lišky skutečně dávají dobrou noc. Ideální tip pro cyklotoulky.

Moje polská část cesty tady končila. Polsko mě překvapilo a jednoznačně obohatilo. Teď však mířím dál na východ do země, která je pro mě skutečným otazníkem.

Celá galerie ke článkuhttp://vladimirhauk.cz/galerie/

Autor: Vladimír Hauk | čtvrtek 12.1.2017 20:21 | karma článku: 24.53 | přečteno: 1432x

Další články blogera

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 28.04 | Přečteno: 1053 | Diskuse

Vladimír Hauk

Tři příběhy o hliněných vojáčcích slavné terakotové armády

8000 vojáků z terakotové pálené hlíny. Žádný z nich není stejný. Všichni se od sebe nějak liší. Hlinění koně i vozy. Kde se tady tahle armáda vlastně vzala?

9.9.2017 v 8:15 | Karma článku: 21.61 | Přečteno: 427 | Diskuse

Vladimír Hauk

V Číně jsem pozoroval zvýšený výskyt nové mutace člověka – člověka jednorukého

Mutantů jsem si všiml hned po příletu na letiště v Urumči. Byli všude. Zatímco ve staré dobré Evropě tato mutace postihuje převážně mladší populaci, v Číně je rozšířena napříč všemi generacemi.

27.8.2017 v 8:27 | Karma článku: 37.66 | Přečteno: 6312 | Diskuse

Vladimír Hauk

Tajemství čínské kuchyně

Hlavně dávej pozor na to, co tam budeš jíst...aby ses z toho nepotento..., kdo ví co ti tam všechno strčí pod nos. V tropech buď zvlášť opatrný. Pozor na psy, krysy, brouky, hady a vůbec na všechnu tu havěť, co tam jedí.

15.8.2017 v 8:15 | Karma článku: 26.27 | Přečteno: 1104 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajic

Babí léto v Zell am See

Jedno z nejkrásnějších období z celého roku. Slunce příjemně a decentně hřeji, na kopcích už je sníh. Ideální počasí na procházky a zevlování krajinou.

26.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 10.01 | Přečteno: 337 | Diskuse

Eva Tvrdá

Týden slezských měst 3: Východ českého Slezska

Ve východní části českého Slezska leží několik malých měst s podobnou historií: zemědělské vsi se rozrostly díky prudkému průmyslovému rozvoji natolik, že jim byl ve druhé polovině 20. století udělen status města.

26.9.2017 v 10:31 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 223 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 16: S obrázky svatých i Putina u volantu míříme do ARŠANu

Z nádraží bílého mramoru ve Sluďjance "narvanou" maršrutkou přes řeku Irkut do hor Východních Sajan, kde se nachází a těží světle zelený amazonit, tyrkysový lazurit, "hadí" kámen nefrit, s mytím u cisterny napájené horskou říčkou.

26.9.2017 v 7:26 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 91 | Diskuse

Klára Markovičová

Na cestě zapomnění i do snů... loď vždy dopluje do svého přístavu

Má cesta námořníka začala jednoho březnového rána, kdy jsem dorazila do italského přístavu a poprvé jsem vstoupila na loď, jež se na čas stala mým domovem.

25.9.2017 v 12:39 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 289 | Diskuse

Klára Markovičová

Jak se vaří sen

Při mé první plavbě Středomořím jako zaměstnanec jsem poznala mnoho zajímavých a inspirativních lidí.

25.9.2017 v 11:36 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 302 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 27.75 Průměrná čtenost 851

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Loni jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.