Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Táta kolem světa 9 – Minsk, bílá metropole Běloruska

5. 02. 2017 21:19:27
Zaplatíte dva rubly a zpátky vám vrátí tisíc. Zázrak? Ne, to jen Bělorusové škrtali 4 nuly na bankovkách. Zažít lze i letní bruslení v nákupní galerii nebo potkat Lenina s osahaným nosem.

Z Grodna jsme vyjeli přesně. Autobus byl poloprázdný. Noční rachot čistícího vozidla pod mými okny se okamžitě projevil. Po nájezdu na dálnici jsem rychle usnul.

Probudil mě hlas řidiče: „Za 5 minut pokračujeme.“ Stáli jsme u zelené benzinky Belorusnefť. Šel jsem omrknout místní shop. Zaujala mě židle u dveří na toalety s nápisem „sanitární půlhodinka“. Podlaha byla ještě mokrá a na dálku voněla saponátem. Už si pomalu zvykám na tuhle běloruskou čistománii. Chlapík od nás z autobusu si to kvapem hasil přímo k židli. Nehledě na nápis ji drsně překročil a hrnul se do označených dveří. „Ale pane, tam nemůžete. Nevidíte, že je vytřeno?“ Chlapík zmizel za dveřmi, jen ozvěna jeho slov doznívala v krámku: „Děvočka, autobus odjíždí za 5 minut. Já nemůžu čekat, až to uschne“. Vrátil jsem se ven k autobusu. Jestli chlapík nakonec dostal hadrem jsem už neviděl.

Dálnice vedla mírně zvlněnou krajinou. Pole, louky a pastviny se střídaly s hlubokými lesy. Běloruské vesnice jsou většinou tvořeny typickými dřevěnicemi nebo zděnými domky, architektonicky velice podobnými těm českým. Rozdíl je hlavně v tom, že vedlejší vesnické komunikace jsou převážně prašné.

Romantických domků postupně ubývalo a nových moderních satelitů přibývalo. To už se asi budu blížit k Minsku.

Na předměstí mě přivítaly dobře známé oslnivě bílé paneláky. Kolem nich byl již tradičně dokonale zastřižený trávník. Zanedlouho jsme zastavili na minském autobusovém nádraží. Železniční nádraží je vzdálené jen pár kroků. Tvoří ho supermoderní budova, na které se skví nápis: „Čigunačnyj vokzal“. Slovo čigunačnyj znamená v běloruštině to samé, jako v ruštině železnodorožnyj.

Minské nádraží připomíná obří atriový skleník. Kromě tropických dekorací je zde také množství bufetů, včetně točeného piva. Po polské železniční prohibici je to příjemná změna, zejména pro cestujícího Čecha. Už v Grodně jsem pochopil, že v Bělorusku nebudu za bohatého zápaďáka a pár rublíků ještě v místní směnárně vyměnil. V zemi právě probíhala denominace. Byla vydána nová měna se škrtnutými čtyřmi nulami. Použití staré ale bylo také ještě možné. Takže po zaplacení jednotek rublů v nové měně mi běžně vrátili několik tisíc ve staré. Díky tomu jsem si domů přivezl pár tisícirublových suvenýrů.

Minsk postihl podobný osud, jako nedávno navštívenou Varšavu. Město bylo ve 2. světové válce víceméně srovnáno se zemí. A tak i tady je všechno historické vlastně znovu postavené. Není toho mnoho. Většinu města tvoří nová moderní zástavba.

Po širokých bulvárech jsem dokráčel k Paláci Republiky. Za ním začíná „historické“ centrum. Kostel Svatého Ducha tvoří jeho přirozenou dominantu a v okolí lze nalézt pár romantických uliček. Zahrádky mnoha restaurací zvou do stínu slunečníků a slibují kulinářské osvěžení. Všechno září čistotou a pořádek je snad až nepřirozeně sterilní.

Sešel jsem z mírného svahu, překročil řeku Svislač a dorazil ke Trajeckému nábřeží. Na blízkém poloostrůvku tu stojí památník nazvaný „Slzy matek“. Sochy plačících žen obklopují svatyni věnovanou vzpomínce na nesmyslnou válku v Afghánistánu, která znamenala mnoho zbytečně ztracených synů.

Trajecké nábřeží tvoří soustava malebných domů a domků. Mezi nimi se proplétají romantické uličky a skrývají kouzelné plácky s množstvím restaurací i hospůdek. Byl čas na pozdní oběd. I já jsem se tedy pod jedním slunečníkem usadil. Osvěžující točený Žatecký Gus jsem dostal za okamžik a vzápětí mi přinesli i studený boršč. Jako druhý chod jsem si objednal trochu nelokální italské tagliatelle. Dostal jsem variantu s pokapaným talířem, která vypadala přesně jako od našich kluků v akci. Pivo Žatecký Gus je ruské pivo, které se vaří v Petrohradu. Český nápis v latince je čistě z marketingových důvodů. Každý na světě ví, že v Čechách je pivo nejlepší. Stejný trik se používá na území celého bývalého Sovětského svazu i pro další piva.

Po osvěžujícím obědě jsem vyrazil po levé straně řeky Svislač směrem k Minsk Aréně, kde se před dvěma lety konalo hokejové Mistrovství světa. Řeka se zde klikatí obrovským Parkem Vítězství. Ten tvoří zelené centrum běloruské metropole. Tady se mi asi líbilo nejvíc. Stín stromů a klid od rušných bulvárů. Na břehu jsou půjčovny lodiček, inline bruslí, kol nebo vozítek Segway. V jedné byly k mání i windsurfingy. Posedět se dá v letních občerstveních, kde se točí kvas nebo pivo. Osobně doporučuju kvas. Osvěží a zanechá čistou hlavu. Z idylického klidu parku jsem se dostal zpět do rušného velkoměsta. Prošel jsem mezi velkolepým zlatě-skleněným Palácem nezávislosti a avantgardní kulatou budovou výstavního centra.

Chtělo by to kafe. Za rušným prospektem jsem zahlédl nákupní galerii s multikinem s názvem Zamok. Trochu jsem si povzdechl. Globalizovaný svět vlastně vypadá všude stejně. Dopravní zácpy a nákupní galerie, kde lidé utrácejí svůj čas a peníze. V galerii jsem rovnou zamířil k eskalátorům do 4. patra s restauracemi a kavárnami. Tady jsem uviděl něco, co mně trochu vyrazilo dech. Mezi kavárnami a restauracemi je regulérní ledová plocha. Brusle si samozřejmě můžete vypůjčit. Tatínkové tu trénovali budoucí hokejové naděje, malé holčičky s vycpanými zadečky zkoušely první krasobruslařské krůčky a milenci si jen tak přišli v létě zabruslit. Usadil jsem se s horkým Kapučínem a užíval si chladu klimatizované galerie. Bruslaři za plexisklem byli zajímavým kontrastem k horkému dni venku.

V Minsku jsem ještě navštívil zmíněnou Minsk Arénu, prohlédl si červený kostel svatého Simona a Heleny a prošmejdil bulváry v okolí nádraží. V metru mě zaujala nástěnná Leninova busta. Celá hlava byla bronzová, jen nos měl osahaný do zlatova. Úplně stejně, jako má František ve Františkových Lázních osahaného pindíka. Že by to mělo podobný účinek?

Z nadzemní nádražní haly jsem sešel dlouhým chobotem na nástupiště. Noční vlak do Moskvy přijel přesně. Pomalu jsem se loučil s Běloruskem. Zemí, o které jsem toho dosud moc nevěděl. Skutečnost, kterou jsem tu viděl příliš neodpovídala mým původním představám, vytvořeným z běžných mediálních informací. Ale proto přece cestuju :-)

Rozhodně doporučuju Bělorusko navštívit. Je to pohodová, bezpečná a zejména čistá a uklizená země. Ideální pro toho, kdo nepotřebuje hory ani moře a nebojí se soch Leninů. Všechny podstatné informace lze v angličtině nalézt na stránkách http://www.belarus.by/en/

Kompletní galerie zde

Autor: Vladimír Hauk | neděle 5.2.2017 21:19 | karma článku: 16.85 | přečteno: 553x

Další články blogera

Vladimír Hauk

Táta kolem světa 19 - Kaňon Čaryn a konec prvního putování. Za obzorem čeká Čína.

Čarokrásný kaňon Čaryn leží na hedvábné stezce v kazašském Ujgursku. Zmenšenina slavného amerického Grand kaňonu se stala nejvýchodnějším místem první části mého putování kolem světa. Čínská hranice je už na dohled.

4.6.2017 v 19:53 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 167 | Diskuse

Vladimír Hauk

Táta kolem světa 18 - Almaty – vůně asijského trhu i sváteční motlitba před mešitou

Zelený Bazar v Almaty. Přehlídka chutí, barev i vůní. Pro místní běžné místo, pro nás vzrušující exotika. Okouzlen ochutnáváním různých dobrot jsem se úplně náhodou později ocitl i na sváteční islámské bohoslužbě.

28.5.2017 v 9:54 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 309 | Diskuse

Vladimír Hauk

Táta kolem světa 17 - Ťan Šan, nebeské hory s českou stopou

Dosáhnul jsem kóty 3 200m n/m. Lanovkou, což je trošku srabárna. Ale nejsem na horské expedici. Ve vrcholovém baru jsem narazil na reklamu Karlovarské Becherovky. Česká stopa je prostě všude. Pan prezident by měl radost :-)

21.4.2017 v 22:45 | Karma článku: 12.05 | Přečteno: 201 | Diskuse

Vladimír Hauk

Táta kolem světa 16 - Astana – Noc v hodinovém hotelu města budoucnosti

Astana žije světovou výstavou Expo 2017 – Future Energy. Prezentuje se, jako město budoucnosti. Mě však přivítala hotelem, kde se provozuje řemeslo z té nejhlubší minulosti.

16.4.2017 v 22:42 | Karma článku: 16.29 | Přečteno: 480 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lucie Gavendová

Blíženci

Kde se vzala tu se vzala. Žena. Bytost. Stvoření, které se nedá popsat jinak, než čistá energie. Nemůžeš ji popsat, ani uchopit. Zotročit. Vlastnit. Protože je Blíženka.

22.6.2017 v 14:51 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 285 | Diskuse

Tomáš Flaška

Okolo Slovinska na kolech

Bláznovství? Byla první myšlenka. Neblbni, víš jak je Slovinsko malé? Děl Luděk a bylo rozhodnuto. Tak úplně malí zase nejsou, ale hlavně jsou kopcovití. O to to bylo hezčí.

21.6.2017 v 13:03 | Karma článku: 24.79 | Přečteno: 471 | Diskuse

Petr Binder

Báječná dovolená plná překvapení

Dovolenou máme za sebou, přestože léto začíná až zítra. Bylo to zajímavé, nevšední, překvapivé a chvílemi i dramatické.

20.6.2017 v 15:18 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 329 | Diskuse

Ladislav Větvička

Nejlepši pruvodce po Karabachu

Nejlepši pruvodci nebyvaju ty tluste knižky, kde popisuju všecko až do desateho stoleti před Muhammadem a popišu vam kdejaku cestičku do hotela. To si umi kupit kdejaky cyp.

20.6.2017 v 11:11 | Karma článku: 42.66 | Přečteno: 3759 | Diskuse

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 533 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 13.73 Průměrná čtenost 546

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Letos jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.