Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Táta kolem světa 13 – Zlatousť, zapomenuté místo pod Uralem

12. 03. 2017 0:27:18
Nejdojemnější příběh z cesty jsem zažil právě tady! Ve městě s malebným názvem a s nádhernou kulisou jižního Uralu. Ve městě, kde se tak trochu zastavil čas.

Mířím do Národního Parku Taganay na jižním Uralu. Paní recepční mi poradila naskočit do maršrutky číslo 43, případně 40.

43 nejela. Nastoupil jsem tedy do čtyřicítky. Byl to rozhrkaný Ford Transit. Podal jsem stařičkému řidiči storublovku. Nevěděl jsem totiž, kolik to bude stát. Děda zpruzeně zakoulel očima, pak ale mistrně při řízení vyhledal v kase drobné zpět a vrátil mi je. Stálo to 15 rublů. To je asi 6 korun. Projeli jsme celé město. Hlavní náměstí nevypadalo zase tak bídně, jako zbytek Zlatousti. Bohužel jsem neměl možnost z fordu fotit. Nakonec jsme dojeli na nějaký plácek, kde všichni lidé vystoupili. Tušil jsem, že jsme blízko, ale stále ještě ne u parku. Zeptal jsem se dědy: „Jedete k Národnímu Parku Taganay?“ Děda zbystřil a odpověděl: „Ne, tam až nejedu a odkud jsi?“ Řekl jsem, že z České Republiky. „Jo z Československa! Tvoji zemi samozřejmě znám. Pořád vyrábíte ty fantastický motorky Jawa a ČZ?“ Nebyl jsem si úplně jistý a tak jsem odpověděl: „Jawy ano, ale Čezety už asi ne.“

„To jsou výborný stroje,“ povídá děda. „Podívej, já k parku nejedu, ale někam tě hodím." Nastartoval Tranzita a vyrazili jsme. Připravil jsem si do kapsy 50 rublů (20Kč), abych se dědovi odvděčil za ochotu. Cestou jsme ještě probrali pár běžných frází ze života. Samozřejmě v rámci možností mé ruštiny. Děda najednou zastavil a povídá: „Vidíš támhle naproti ten autobus, tak ten tě tam zaveze."

Pak se stalo něco, co jsem nečekal. Než jsem stačil vytáhnout svoji 50tirublovku, děda sáhnul do kasy. Vzal z ní 15 Rublů mého jízdného a vrazil mi je do ruky: „Tady máš a mazej, než ti to ujede."

Naskočil jsem do autobusu, který mě skutečně dovezl k parku. Co se stalo mi úplně vyrazilo dech. Děda mi klidně mohl naúčtovat trojnásobné jízdné a vůbec bych to nepoznal. A on mi nakonec ještě to směšné jízdné vrátil. Inu, v chudých krajích jsou obvykle ti nejhodnější lidé.

Na točně jsem zaskočil do krámku a koupil si svačinu na trek po jižním Uralu. Večer, po celodenním putování po horách, jsem do stejného krámku zašel znovu a koupil si plechovku piva.

Paní prodavačka se na mě usmála a řekla:“ Vy jste z Čech, že jo?“

Povídám: „Jak to víte?“

„Už jsem o vás slyšela:-)“

Vypadá to, že jsem tu byl tak trochu za exota :-).

Zlatousť není žádné malinké podhorské městečko. Žije zde asi 180 000 obyvatel. Dřevěné domky se tu střídají s ošuntělými paneláky. Dnes chátrající železárny dříve pravděpodobně dávaly práci podstatné části obyvatel. Ve vlaku mi mí spolucestující říkali: „Podívej, pomalu ty železárny rozebírají“...

Ale železo tu přece jenom zůstalo. Vyrábějí se zde fantastické lovecké zdobené nože. Hned bych si jeden koupil do baťůžku. Mají je tady v každém krámku. Ale asi by mě zabásli hned na příštím nádraží při průchodu bezpečnostním rámem. Natož na letišti :-)

Ne však na nádraží ve Zlatousti. Lidé procházeli a rám stále houkal. Ochranka však zůstávala v klidu. Sem by terorista zabloudil jenom omylem:-)

O treku na jižním Uralu napíšu pár slov příště.

Tady je pár fotek z pěšího toulání po Zlatousti. Městě se zlatým jménem a s lidmi se zlatým srdcem :-)

Kompletní galerie zde

Autor: Vladimír Hauk | neděle 12.3.2017 0:27 | karma článku: 21.02 | přečteno: 489x

Další články blogera

Vladimír Hauk

Táta v říši středu 2 – Usměvavá Sunny mě ulovila u čínské zdi

"Ahoj, já jsem Sunny. Chceš vidět první pilíř velké čínské zdi? Já tě tam dovedu“. Přinesla mi sushi a tradiční čínský nápoj. „Máme taky beer bar s vlastním pivem“. Zbystřil jsem. Čínský minipivovar? To prolomilo všechny ledy.

28.7.2017 v 8:28 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 210 | Diskuse

Vladimír Hauk

Táta v říši středu 1 - Rozsypaný čaj nebo vlnovky pozpátku. První den v Číně

Malý krůček kupředu, velký skok pro lidstvo. Aneb, nečůrejte nám na podlahu. První čínský a zároveň na dlouho poslední srozumitelný nápis. Tabulka nad pisoárem vybízela pány, aby při své potřebě přistoupili blíže a nečůrali na zem

19.7.2017 v 6:57 | Karma článku: 24.71 | Přečteno: 615 | Diskuse

Vladimír Hauk

Táta kolem světa 19 - Kaňon Čaryn a konec prvního putování. Za obzorem čeká Čína.

Čarokrásný kaňon Čaryn leží na hedvábné stezce v kazašském Ujgursku. Zmenšenina slavného amerického Grand kaňonu se stala nejvýchodnějším místem první části mého putování kolem světa. Čínská hranice je už na dohled.

4.6.2017 v 19:53 | Karma článku: 19.37 | Přečteno: 256 | Diskuse

Vladimír Hauk

Táta kolem světa 18 - Almaty – vůně asijského trhu i sváteční motlitba před mešitou

Zelený Bazar v Almaty. Přehlídka chutí, barev i vůní. Pro místní běžné místo, pro nás vzrušující exotika. Okouzlen ochutnáváním různých dobrot jsem se úplně náhodou později ocitl i na sváteční islámské bohoslužbě.

28.5.2017 v 9:54 | Karma článku: 19.72 | Přečteno: 373 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marek Síbrt

Příklad z cest: Jak pracujeme se svým potenciálem?

Jaké myšlenky vás napadnou a pronásledují, když cestujete po českých dálnicích poté, co jste se vrátili ze severovýchodní Evropy - z bývalých států Svazu sovětských socialistických republik. A proč je vám z toho smutno.

28.7.2017 v 19:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Vladimír Hauk

Táta v říši středu 2 – Usměvavá Sunny mě ulovila u čínské zdi

"Ahoj, já jsem Sunny. Chceš vidět první pilíř velké čínské zdi? Já tě tam dovedu“. Přinesla mi sushi a tradiční čínský nápoj. „Máme taky beer bar s vlastním pivem“. Zbystřil jsem. Čínský minipivovar? To prolomilo všechny ledy.

28.7.2017 v 8:28 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 210 | Diskuse

Damir Solak

Letní škola obchodního práva v Lublani

Můj blog se pomalu začíná spíš měnit v takový cestovní deníček a dnes jej obohatím o další článek. Tentokrát to bude shrnutí z letní obchodního práva v hlavním městě Slovinska.

27.7.2017 v 20:56 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 162 | Diskuse

Stanislav Wiener

Zemětřesení na Kosu 2017 na vlastní kůži

Na letošní dovolenou jsme se všichni hrozně těšili. V kufru vše možné včetně léků na všechny možné neduhy. Byli jsme připraveni na průjem, zvracení, horečky... Ani ve snu nás ale nenapadlo, že zažijeme zemětřesení.

27.7.2017 v 9:40 | Karma článku: 24.58 | Přečteno: 807 | Diskuse

Aleš Gill

Podněstří - poslední sovětská republika

Kdybych si měl tipnout turisty nejméně navštěvovaný stát Evropy, asi bych zvolil Moldávii. A právě Moldávie skrývá poslední evropskou baštu sovětů, srpů a kladiv: Podněstří. Ruskem podporovanou Podněsterskou Moldavskou Republiku.

26.7.2017 v 8:03 | Karma článku: 18.20 | Přečteno: 809 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 20.01 Průměrná čtenost 550

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Loni jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.