Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Táta kolem světa 16 - Astana – Noc v hodinovém hotelu města budoucnosti

16. 04. 2017 22:42:46
Astana žije světovou výstavou Expo 2017 – Future Energy. Prezentuje se, jako město budoucnosti. Mě však přivítala hotelem, kde se provozuje řemeslo z té nejhlubší minulosti.

Z astanského nádraží jsem večerními ulicemi dokráčel k objednanému hotelu. Oprýskaná budova, zastrčená mezi dalšími bloky domů, připomínala omšelou studentskou kolej. Z bookingu občas nepoznáte, jak vaše ubytování nakonec bude vypadat. Zvláště, když potřebujete držet cestovní rozpočet. Recepce vypadala docela slušně. Kromě recepční tu byl i chlapík, který sledoval záběry z kamer na každém patře. Mrknul jsem na ceník položený na pultu. Všechno bylo v pořádku. Noc zde skutečně stála 5 500,Tenge, což byly necelé čtyři stovky. Pak jsem si ale všiml dalších cen v ceníku: 1 hodina za 2 000, 2 hodiny za 3 000. Co to je? Jsem snad v hodinovém hotelu? Rozhlédnul jsem se kolem. Ve vestibulu chodili důchodci a běhaly tu i malé děti. Pustil jsem to z hlavy a ubytoval se ve svém pokoji. Nezářil novotou, ale co bych za ty prachy chtěl.

Wi-Fi fungovala pouze na recepci. Usadil jsem se tam do pohovky a začal vyřizovat poštu a kontakt s domovem. Najednou ke mně přišlo jakési stvoření, vzdáleně připomínající ženu. Paní byla navíc neskutečně opilá. Něco do mě pořád neodbytně hučela. Jazyk se jí pletl tak, že nebylo možné poznat, zda mluví rusky nebo kazašsky. Se slovy: „Idí damój“ jsem neuspěl. Asertivně jsem se tedy zvedl a šel si sednout ven na lavičku před hotel. Byla vlahá letní noc.

Všiml jsem si, že k hotelu pravidelně přicházejí stále stejné slečny. Občas na mě některá vyzývavě hodila očkem, ale jinak se neprojevovaly. Ani nebyly nijak výstředně oblečené. Za chvíli zase odcházely k blízké frekventované ulici. Občas také přijelo auto, ze kterého zamířil do hotelu evidentně nemanželský pár. Tak to asi bude pravda. Tahle barabizna slouží opravdu i jako hodinový hotel.

Netrvalo to dlouho a objevila se u mě moje stará opilá známá. Znovu začala svoji obehranou nesrozumitelnou písničku. Vrazil jsem jí do ruky nedopitou plechovku piva z protějšího nonstop krámku a utekl zase dovnitř. V recepci jsem v klidu dointernetoval. Babizna se opět objevila ve dveřích. Nechápal jsem, proč jí chlapík z ochranky nevyhodil. Sotva stála na nohou. Rychle jsem tedy zase zmizel ven. Na čerstvém vzduchu jsem si za svitu luny v klidu vypil novou plechovku piva s názvem „Praha“. Oči se mi zavíraly. Zamířil jsem tedy na pokoj. Na svém patře jsem opět spatřil tu neskutečně opilou ženštinu. Právě vcházela do pokoje s nějakým mužem. Zřejmě si nakonec svého zákazníka našla. Ten pán byl asi opravdový labužník.

Po klidné noci v hodinovém hotelu jsem ráno vyrazil do sluncem ozářené metropole budoucnosti. Objevoval jsem ji převážně pěšky. Astana je skutečně velkorysý projekt kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Hlavním městem je od roku 1994, kdy se ještě jmenovala Akmola. V roce 1998 byla přejmenována na Astanu, což v kazaštině znamená „hlavní město“. Metropole ležící uprostřed nekonečné stepi je díky ropným příjmům budována ve velkém stylu podle projektů těch nejrenomovanějších světových architektů. Místo popisu bude asi lepší nechat mluvit fotografie.

Kompletní galerie z Astany zde

Autor: Vladimír Hauk | neděle 16.4.2017 22:42 | karma článku: 16.29 | přečteno: 509x

Další články blogera

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 28.04 | Přečteno: 1053 | Diskuse

Vladimír Hauk

Tři příběhy o hliněných vojáčcích slavné terakotové armády

8000 vojáků z terakotové pálené hlíny. Žádný z nich není stejný. Všichni se od sebe nějak liší. Hlinění koně i vozy. Kde se tady tahle armáda vlastně vzala?

9.9.2017 v 8:15 | Karma článku: 21.61 | Přečteno: 427 | Diskuse

Vladimír Hauk

V Číně jsem pozoroval zvýšený výskyt nové mutace člověka – člověka jednorukého

Mutantů jsem si všiml hned po příletu na letiště v Urumči. Byli všude. Zatímco ve staré dobré Evropě tato mutace postihuje převážně mladší populaci, v Číně je rozšířena napříč všemi generacemi.

27.8.2017 v 8:27 | Karma článku: 37.66 | Přečteno: 6312 | Diskuse

Vladimír Hauk

Tajemství čínské kuchyně

Hlavně dávej pozor na to, co tam budeš jíst...aby ses z toho nepotento..., kdo ví co ti tam všechno strčí pod nos. V tropech buď zvlášť opatrný. Pozor na psy, krysy, brouky, hady a vůbec na všechnu tu havěť, co tam jedí.

15.8.2017 v 8:15 | Karma článku: 26.27 | Přečteno: 1104 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajic

Babí léto v Zell am See

Jedno z nejkrásnějších období z celého roku. Slunce příjemně a decentně hřeji, na kopcích už je sníh. Ideální počasí na procházky a zevlování krajinou.

26.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 10.01 | Přečteno: 337 | Diskuse

Eva Tvrdá

Týden slezských měst 3: Východ českého Slezska

Ve východní části českého Slezska leží několik malých měst s podobnou historií: zemědělské vsi se rozrostly díky prudkému průmyslovému rozvoji natolik, že jim byl ve druhé polovině 20. století udělen status města.

26.9.2017 v 10:31 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 223 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 16: S obrázky svatých i Putina u volantu míříme do ARŠANu

Z nádraží bílého mramoru ve Sluďjance "narvanou" maršrutkou přes řeku Irkut do hor Východních Sajan, kde se nachází a těží světle zelený amazonit, tyrkysový lazurit, "hadí" kámen nefrit, s mytím u cisterny napájené horskou říčkou.

26.9.2017 v 7:26 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 91 | Diskuse

Klára Markovičová

Na cestě zapomnění i do snů... loď vždy dopluje do svého přístavu

Má cesta námořníka začala jednoho březnového rána, kdy jsem dorazila do italského přístavu a poprvé jsem vstoupila na loď, jež se na čas stala mým domovem.

25.9.2017 v 12:39 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 289 | Diskuse

Klára Markovičová

Jak se vaří sen

Při mé první plavbě Středomořím jako zaměstnanec jsem poznala mnoho zajímavých a inspirativních lidí.

25.9.2017 v 11:36 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 302 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 27.75 Průměrná čtenost 851

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Loni jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.