Táta v říši středu 2 – Usměvavá Sunny mě ulovila u čínské zdi
Probudil jsem se na horním lehátku nočního vlaku. Na obzoru se táhnul masivní hřeben zasněženého pohoří Qilian. Všude kolem se rozpínala pustá a nehostinná poušť Gobi.
Městečko Ťajukuan (Jiayuguan) se probouzelo do pondělního rána. Ospalá atmosféra malého nádražíčka byla v silném kontrastu s tím, co jsem zažil včera v Urumči.
Naskočil jsem do jednoho z prvních autobusů. K další stanici jsem v něm seděl dokonce sám. Jsem vůbec v Číně? Vystoupil jsem na konečné. Zde se nachází pevnost Ťajukuan pass. Byla vybudována ve čtrnáctém století v období vlády dynastie Ming. Tvořila obranný systém západního konce velké čínské zdi. Byla důležitým místem legendární hedvábné stezky.
Komplex hradeb, bran, chrámů, ochozů a věží vítal turisty. Vojáci v dobových kostýmech pózovali fotoaparátům. Na vnitřním prostranství se konalo představení bojovníků kung-fu a akrobatek. Za pevností čekali velbloudáři na první zákazníky.
U východní brány stojí muzeum Velké Čínské Zdi. Slavná stavba má historii dlouhou 3 000 let. Podobu, kterou známe z propagačních letáků, dostala právě za vlády dynastie Ming v období od 14 do 17. století. V dávné minulosti se jednalo spíše o val ze zeminy, zpevněný kamením. Podle posledních výzkumů a měření dosahuje délky téměř 25 000km. Nejrozsáhlejší lidská stavba na zeměkouli.
Někde blízko pevnosti se nachází první, nejzápadnější pilíř slavné zdi. Jak se k němu ale dostat? Komunikační bariéra i hlad mě poslaly autobusem zpátky do města. Vystoupil jsem zcela nahodile. Před obchodním domem stál les skútrů a kol. Tady by mohla být jídelna. Byla. Místo slov jsem použil ruce a objednal si talíř s prvotřídními nudlemi a masem. Včetně řádné porce chilli omáčky.
Najednou mi někdo zaťukal na rameno: „Ahoj. Já jsem Sunny. Počkej chvilku, hned se vrátím.“ Než jsem se stačil vzpamatovat, byla zpět. Přinesla misku sushi a kelímek kakaového nápoje. „Ochutnej, to je naše tradiční pití. Uděláme si selfíčko? Cizince v téhle jídelně nepotkáváme často. Kolik si myslíš, že mi je?“ Začali jsme si povídat. Mluvila angličtinou o něco horší, než já. Přesto jí ve městě učí.
„K prvnímu pilíři velké zdi se jezdí od nádraží. Jestli chceš, ukážu ti to tam. Musíme si ale vzít taxíka.“ Sunny byla mladá energická žena. Po cestě mi prozradila, že její manžel provozuje ve městě beer bar. Restauraci s minipivovarem. To mě zaujalo. Najednou jsem nevěděl, jestli chci vidět víc slavnou zeď nebo čínský pivovar. „Neboj se, stihneme obojí“, smála se Sunny.
Nejzápadnější konec velké zdi leží kousek za městem. V nehostinné poušti Gobi. Vlastně je to jen zvětralý pískovcový val, vykopaný ze země. Vypadá úplně jinak než zeď v okolí Pekingu, kterou známe z turistických prospektů. První pilíř zdi je označen ozdobnou tabulkou na kamenném podstavci. V podzemních prostorách se nachází malé muzeum. Vedle teče řeka Beida, ostře zaříznutá do pusté krajiny. Na druhý břeh vede visutý lanový most.
Sunny trochu trpěla. Měla boty s vysokými podpatky. Na výlet s cizincem se dnes nechystala. Přesto mi všechno nadšeně ukazovala, komentovala a neustále se smála.
Prohlídku jsme neprotahovali. Sunny měla odřené nohy a já už měl památek také dost. Taxikář na nás čekal. Za pár minut jsme byli zpátky ve městě. Auto zastavilo před restaurací s nápisem Beer bar Berlin. Nablýskané pivní tanky mě přesvědčily, že se tady skutečně vaří pivo.
Světlá dvanáctka i tmavá třináctka chutnaly skvěle. Manžel Sunny byl sympaťák. Kromě nich seděli u našeho stolu ještě dva kamarádi. Sunny fungovala jako komunikační trychtýř z čínštiny do angličtiny a naopak. Její manžel se najednou ke mně naklonil. Ukázal mi na mobilu fotku taoistické svatyně: „Nedávno jsem přijal taoismus.“ Vzápětí dodal, že radši než pivo pije pálenku. Přinesl lahev, na které bylo velkými čísly napsáno 96%. Nalil si skleničku. Naštěstí mě nenutil ochutnat.
Za chvilku se na stole objevilo tradiční opečené pikantní maso na kovových jehlách a další dobroty. Probrali jsme spoustu závažných témat: „Zkus tohle, to jsou nakládané kuřecí pařátky… …nebo chceš kuřecí krky?.. …myslíš, že bude válka mezi Severní Koreou a Spojenými státy… …koukni na fotku, to jsou moje děti… …co si myslíš o Adolfu Hitlerovi?… …Česká Republika? To jsem v životě neslyšel. Nemohl bych tam vyvážet pivo? :-)… …jak se ti líbí v Číně?.. …ty roušky přes obličej tady nenosí lidi kvůli smogu, to mají, aby se neopálili.“ Kdybych nebyl v Číně, řekl bych, že sedím v klasické české hospodě. Tam se také semele páté přes deváté.
Všem novým přátelům jsem rozdal magnetkové suvenýry, přivezené z rodných Pardubic. Sunny jsem věnoval skládací leporelo z Prahy, plné velice „exotických“ staveb. Já jsem na památku dostal malého kungfu panáčka.
Odpoledne se chýlilo ke konci. Přišel čas se rozloučit. Při snaze za své pohoštění alespoň něco zaplatit jsem byl striktně odmítnut. Při odchodu jsem se u lesklých pivních tanků ještě se zájmem zeptal, jak velká byla počáteční investice do minipivovaru. Odpověď byla naprosto přesná: „ Tyhle jsou na 300 litrů piva a támhlety na 500 :-).“
Manžel Sunny trval na tom, že mě odveze na nádraží jejich autem. Vzpomněl jsem si na láhev s nápisem 96%, ze které před tím popíjel. Cesta však proběhla naprosto hladce. Ťajukuan je opravdu malé městečko. Pouhých 200 000 obyvatel. Provoz je zde, ve srovnání s ostatní Čínou, velice řídký. Srdečně jsem se rozloučil s novými přáteli a ve večerním slunci zamířil do nádražní budovy.
V čekárně ke mně přišla mladá maminka s malou holčičkou. „Dcerka vás tady uviděla a chtěla se jen zeptat, kam jedete?“ Usmál jsem se na obě a odpověděl: „Jedu do Lanzhou. Musím ochutnat ty jejich slavné nudle.“
„Tak ať vám chutnají. My jsme z Urumči a zrovna se vracíme domů za rodinou.“
Tak šťastnou cestu ?
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Vladimír Hauk
Srdce a kříž v Pobaltí
Mys Kolka je špičatý výběžek lotyšské pevniny do Baltského moře. Inspirováni drsně divokým pobřežím jsme se s mojí milou rozhodli zkusit natočit klip k jedné z mých nejmilejších písniček oslavovaného i zatracovaného autora.
Vladimír Hauk
Na skok v KL
Křídla Air Asia mě odnášela z Bangkoku dále po trase cesty kolem světa. Cílem byly Filipíny. Předtím však ještě mezipřistání v Kuala Lumpuru. Krátká zastávka, jen tak na skok. Jenže do KL se jindy jezdí skutečně NA SKOK!!!
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině „s babou“ 2
Na osamělé vlky číhá v Bangkoku řada nástrah. Proto tam doporučuji cestovat preventivně vždy s partnerkou. Naposledy jsem ale mířil do města hříchu sám. Riziko selhání jsem vyřešil stylově. Svěřil jsem se do péče místní kamarádky.
Vladimír Hauk
Každý plán se může podělat, aneb jak (ne)překonat Tichý oceán
Před 3 lety jsem vyrazil na cestu kolem světa. Na etapy. Vlaky a autobusy jsem se dostal až do Malajsie. Kudy ale dál? Přes Indonésii?Austrálii?Papuu Novou Guineu?Filipíny?Přes Japonsko?Vždycky nakonec narazíte na Tichý oceán...
Vladimír Hauk
Kanibalové jedí lepidlo na tapety
Jayapura je nejvýchodnějším městem provincie Západní Papua. Leží u jezera Sentani. Na jeho břehu se koná kulturní festival s názvem Papeda. Papeda je tradiční papuánský pokrm. Připomíná lepidlo na tapety. To jsem musel ochutnat.
Vladimír Hauk
Lidožroutská babička vaří fantasticky
Papua je ostrov bývalých kanibalů. Západní půlka patří Indonésii. Raja Ampat je papuánský korálový ráj. Splnil se mi sen. Spát v chatrči pod palmami nad šplouchajícím přílivem. Kuchyni vládla lidožroutská babička. Vařila famózně.
Vladimír Hauk
V Indonéské nemocnici můžete snadno padnout do chomoutu
Pohled do mobilu, pár nepozorných kroků, díra v chodníku. Noha naštěstí zůstala celá. Jen ze dvou míst crčela krev přes černé bláto. Nemocnice, šití, převaz, sestřička na lovu. Jen tak tak, že jsem neskončil v chomoutu.
Vladimír Hauk
Spali jste už v rakvi?
Pardon, v kapsli? Začalo to v Japonsku. Manažérům se nechtělo po práci domů. Raději se uložili do hi-tech rakví u svých kanceláří. Dnes se kapslový fenomén šíří po světě. Nahrazuje společné pokoje hostelů. To jsem musel zkusit!
Vladimír Hauk
Barevný slum milionářů z chatrčí
Indonéský Malang je druhým největším městem východní Jávy. Jodipan, malá čtvrť barevných domečků u řeky, leží přímo v centru. Špinavý a páchnoucí slum se proměnil v místo, které žádný návštěvník města nemůže minout. Proč?
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!
Bangkok. Budhistické chrámy, mrakodrapy ze skla a betonu, vodní kanály, voňavé tržnice. A také pověstný noční život plný atraktivních sexy dívek. Bary, masážní salony. Pro osamocené muže velice nebezpečné místo!
Vladimír Hauk
Železná opona EU
Životem v Schengenském prostoru jsme si odvykli na opravdové hranice. Chodíme si přes ně, kde se nám zachce. Byl jsem zvědavý, jak vypadá skutečná východní hranice EU? Je tam plot? Hlídky? Jak je střežena? Jel jsem se tam podívat.
Vladimír Hauk
2 dny v multikulturním kotli
Kuala Lumpur. Metropole Malajsie. Město mnoha kultur. Odpoledne v hinduistické svatyni, noc v čínské čtvrti a večer s muslimskou rodinou. Místní vám řeknou nejlíp, jak to u nich chodí
Vladimír Hauk
Procházka v oblacích na ostrově orlů
Cesta z království Buddhy do království půlměsíce. Bollywoodský zážitek na trajektu. Langkawi, ostrov orlů. Sky Bridge v oblacích nad tropickou džunglí. Impozantní výhledy, když matka příroda dovolí.
Vladimír Hauk
Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!
Pláže lemované oblými skalisky. Palmy s kokosovými ořechy nakloněné nad bílým pískem. Blankytně modré moře omývající břeh zpěněnými vlnami. Taková je evropská představa ráje. Chtěl jsem jej vidět z výšky.
Vladimír Hauk
Silvestr v Bangkoku - šílenství v ulici Khao San
Bangkok. Město budhistických chrámů a svatých míst. Také město neřesti a placeného sexu. Město, které nikdy nespí. Ulice Khao San je jedním z míst, kde noc je stále mladá. Jaké to tam bylo na Silvestra?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/