Hanoj není pro pěšáky. Její duch vás ale pohltí.
Na svých cestách chodím co nejvíc pěšky. Poznávám místní život a občas natrefím na něco, co by mi jinak uteklo.
Ve Vietnamu to ale vždycky není tak prosté. Místa, která jsme navštívili lze z velké části označit slovem „staveniště“. Staví se chodníky, silnice, mosty. Romantická procházka se snadno změní v kličkování mezi auty, skútry a hromadami stavebního materiálu. Včetně polykání zvířeného prachu.
V Hanoji to bylo podobné. Okraje ulic jsou často ohrazené plechovým plotem skrývajícím stavbu. Raději jsme naskočili do městského autobusu. Vybrat ten pravý není těžké. Off-line mobilní aplikace funguje perfektně.
V centru je to jiné. Tam staveniště není. Přesto se tam chodit také moc nedá. Chodníky jsou plné odstavených skútrů. Ulice jsou plné skútrů jedoucích. Je třeba se naučit manévrovat mezi chodníkem a ulicí. Dva kroky na chodníku, přískokem do ulice a zase zpět. Brzy si zvyknete a začnete si užívat hanojské atmosféry. Jejím základem je úsměv. Duch Hanoje.
I tak ale není špatné odbočit do míst, kde se dá chvíli na rušný provoz zapomenout.
Jezero Hoan Kiem – Jezero navráceného meče
V 15. století okupovali Vietnam Číňané. Želví bůh z jezera Hoan Kiem půjčil králi Le Loiovi kouzelný meč. S jeho pomocí král zemi osvobodil. Meč vrátil zpátky do jezera.
Obří želva se v jezeře objevila i ve 20. století. Hanojané ji nazývali Starý Děd. Mnozí věřili, že se jedná o 600 let starého želvího Boha z legendy. V roce 2011 jej vylovili. Želva měla četná poranění od odpadků a rybářských háčků. Tři měsíce dostávala špičkovou zdravotní péči v sanatoriu vybudovaném jen pro ni. Hanojané jezero vyčistili od odpadků a načerpali do něho čistou vodu. Potom byl Starý Děd vypuštěn zpátky. V roce 2016 však uhynul. Pravděpodobně stářím. Byla to národní tragédie. Vietnamci oplakávali svoji legendu.
Kolem jezera Hoan Kiem jsme šli několikrát. Byly dva dny do Štědrého dne. Ulice byly uzavřené pro automobilový provoz. Chystala se slavnost. Hanoj žil Vánocemi. Lidé se v klidu procházeli tam, kde jindy vládnou auta a skútry. Usměvavé dívky se sobími parůžky nás požádaly o fotku. Nedaleká katedrála svatého Josefa byla vánočně vyzdobena. Všude vládla sváteční nálada. Duch Hanoje.
Učení je jako cesta, najdeš-li bránu, vejdi…
Chrám literatury. Palác vědění a vzdělanosti. Starý 1000 let. Oáza klidu v hanojském blázinci. Ukrytá v pěti nádvořích za vysokou zdí. Chrám byl zasvěcen Konfuciovi. Je zde jeho socha a sochy čtyř jeho nejlepších žáků. Počátek centralizovaného vzdělání země.
Ve vánočním čase tady turistů nebylo mnoho. Třída absolventů technické školy oslavovala svoje tituly. Čtyřhranné čepice letěly do vzduchu. A zase ty úsměvy. Duch Hanoje.
Ho Či Minovo mauzoleum a Pagoda na kuří nožce
Náměstí Ba Dinh je jako obří šachovnice. Travnaté čtverce jsou křižovány dlážděnými chodníky. Celému prostoru vévodí jediná budova. Mauzoleum Ho Či Mina. Prezident Severního Vietnamu a vůdce národního osvobození od francouzské okupace chtěl být po své smrti zpopelněn. Nebylo mu to přáno. Jeho nabalzamované tělo se stalo turistickou atrakcí.
V těsném sousedství mauzolea stojí v malém jezírku jedno-pilířová pagoda. Budhistická svatyně je umístěná na jediném sloupu vystupujícím z vody. Připomíná chaloupku na kuří nožce. Chaloupku starou tisíc let. Lidé se zde s úctou modlí a zapalují svíčky. Ruch města sem nedoléhá. Vládne tu klid a mír. Duch Hanoje.
Zpět do pravé Hanoje
Najednou jsme těch klidných míst měli dost. Stýskalo se nám po autentickém životě. Po manévrování mezi skútry. Po nakukování pod pokličky pouličních vývařoven. Po vůni, která se mísila s výfukovými plyny. Do centra jsme se vraceli ulicemi, kam většina turistů nechodí. Narazili jsme na tržiště. Stánky s čerstvým masem, ovocem, zeleninou a kdoví s čím dalším byly na ulici i v přilehlé hale. Zákazníci neslézali ze svých skútrů. Bylo-li třeba, vjížděli na nich i do haly.
Začalo se stmívat. Ženy z pouličních občerstvení myly na chodníku nádobí. Vše musí být čisté pro večerní zákazníky. Život se odehrává na ulici. Duch Hanoje.
Káva - to nejlepší na konec
Do odjezdu našeho vlaku zbývalo pár hodin. Znavení jsme usedli do malé kavárny. K miniaturnímu stolku na miniaturní stoličky. Káva byla fantastická. Omamná vůně se linula z malých šálků. Intenzivní chuť předčila všechna naše očekávání. Co jsem to vůbec doteď pil? Kdo nezkusí, neuvěří. Duch Hanoje.
Pár obrázků:
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Vladimír Hauk
Srdce a kříž v Pobaltí
Mys Kolka je špičatý výběžek lotyšské pevniny do Baltského moře. Inspirováni drsně divokým pobřežím jsme se s mojí milou rozhodli zkusit natočit klip k jedné z mých nejmilejších písniček oslavovaného i zatracovaného autora.
Vladimír Hauk
Na skok v KL
Křídla Air Asia mě odnášela z Bangkoku dále po trase cesty kolem světa. Cílem byly Filipíny. Předtím však ještě mezipřistání v Kuala Lumpuru. Krátká zastávka, jen tak na skok. Jenže do KL se jindy jezdí skutečně NA SKOK!!!
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině „s babou“ 2
Na osamělé vlky číhá v Bangkoku řada nástrah. Proto tam doporučuji cestovat preventivně vždy s partnerkou. Naposledy jsem ale mířil do města hříchu sám. Riziko selhání jsem vyřešil stylově. Svěřil jsem se do péče místní kamarádky.
Vladimír Hauk
Každý plán se může podělat, aneb jak (ne)překonat Tichý oceán
Před 3 lety jsem vyrazil na cestu kolem světa. Na etapy. Vlaky a autobusy jsem se dostal až do Malajsie. Kudy ale dál? Přes Indonésii?Austrálii?Papuu Novou Guineu?Filipíny?Přes Japonsko?Vždycky nakonec narazíte na Tichý oceán...
Vladimír Hauk
Kanibalové jedí lepidlo na tapety
Jayapura je nejvýchodnějším městem provincie Západní Papua. Leží u jezera Sentani. Na jeho břehu se koná kulturní festival s názvem Papeda. Papeda je tradiční papuánský pokrm. Připomíná lepidlo na tapety. To jsem musel ochutnat.
Vladimír Hauk
Lidožroutská babička vaří fantasticky
Papua je ostrov bývalých kanibalů. Západní půlka patří Indonésii. Raja Ampat je papuánský korálový ráj. Splnil se mi sen. Spát v chatrči pod palmami nad šplouchajícím přílivem. Kuchyni vládla lidožroutská babička. Vařila famózně.
Vladimír Hauk
V Indonéské nemocnici můžete snadno padnout do chomoutu
Pohled do mobilu, pár nepozorných kroků, díra v chodníku. Noha naštěstí zůstala celá. Jen ze dvou míst crčela krev přes černé bláto. Nemocnice, šití, převaz, sestřička na lovu. Jen tak tak, že jsem neskončil v chomoutu.
Vladimír Hauk
Spali jste už v rakvi?
Pardon, v kapsli? Začalo to v Japonsku. Manažérům se nechtělo po práci domů. Raději se uložili do hi-tech rakví u svých kanceláří. Dnes se kapslový fenomén šíří po světě. Nahrazuje společné pokoje hostelů. To jsem musel zkusit!
Vladimír Hauk
Barevný slum milionářů z chatrčí
Indonéský Malang je druhým největším městem východní Jávy. Jodipan, malá čtvrť barevných domečků u řeky, leží přímo v centru. Špinavý a páchnoucí slum se proměnil v místo, které žádný návštěvník města nemůže minout. Proč?
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!
Bangkok. Budhistické chrámy, mrakodrapy ze skla a betonu, vodní kanály, voňavé tržnice. A také pověstný noční život plný atraktivních sexy dívek. Bary, masážní salony. Pro osamocené muže velice nebezpečné místo!
Vladimír Hauk
Železná opona EU
Životem v Schengenském prostoru jsme si odvykli na opravdové hranice. Chodíme si přes ně, kde se nám zachce. Byl jsem zvědavý, jak vypadá skutečná východní hranice EU? Je tam plot? Hlídky? Jak je střežena? Jel jsem se tam podívat.
Vladimír Hauk
2 dny v multikulturním kotli
Kuala Lumpur. Metropole Malajsie. Město mnoha kultur. Odpoledne v hinduistické svatyni, noc v čínské čtvrti a večer s muslimskou rodinou. Místní vám řeknou nejlíp, jak to u nich chodí
Vladimír Hauk
Procházka v oblacích na ostrově orlů
Cesta z království Buddhy do království půlměsíce. Bollywoodský zážitek na trajektu. Langkawi, ostrov orlů. Sky Bridge v oblacích nad tropickou džunglí. Impozantní výhledy, když matka příroda dovolí.
Vladimír Hauk
Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!
Pláže lemované oblými skalisky. Palmy s kokosovými ořechy nakloněné nad bílým pískem. Blankytně modré moře omývající břeh zpěněnými vlnami. Taková je evropská představa ráje. Chtěl jsem jej vidět z výšky.
Vladimír Hauk
Silvestr v Bangkoku - šílenství v ulici Khao San
Bangkok. Město budhistických chrámů a svatých míst. Také město neřesti a placeného sexu. Město, které nikdy nespí. Ulice Khao San je jedním z míst, kde noc je stále mladá. Jaké to tam bylo na Silvestra?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/