Táta kolem světa 4 – v zemi, kde ženy „páchnou“ (krásně :-) )
Ve vlaku z Varšavy do Bialystoku jsem jen tak seděl a koukal z okýnka. Kolem ubíhala rovinatá polská krajina s městy i zapomenutými vesničkami. Pole se střídala s lesíky, občas se objevil mokřad, říčka nebo rybník. Přemýšlel jsem o Polsku. Co my vlastně o této zemi víme? Uvědomil jsem si, že běžný Čech se o Polsko příliš nezajímá. Občas někdo zajede na příhraniční tržnici, pár nadšenců ke studenému Baltu nebo třeba na výlet do Krakova. Rozhodně však Polsko není Čechy vnímáno jako atraktivní turistický magnet. To je určitě škoda. Je tu tolik krásných a zajímavých míst. Stačí se jen podívat na mapu a vybrat si.
Přitom jako národy toho máme hodně společného. Naši praotci byli bratři. Zatímco Čech se se svoji družinou usadil v okolí hory Říp, jeho bratr Lech pokračoval ještě kousek směrem na východ. Nakrátko se usadil u dnešního města Kouřimi. Velký oheň, kterým Čechovi označil svoji polohu, dal pak městu jméno. Teprve potom putoval Lech dál na východ a na sever, kde našel novou zem pro svůj lid. Později v historii již skutečná česká princezna Doubravka, svým sňatkem s polským knížetem Měškem, přinesla do Polska křesťanství. Se svým novomanželem odmítala sdílet lože do doby, než se kníže nechá pokřtít. Jak účinný prostředek pro šíření víry. Je to také zajímavá skutečnost v kontextu se současným rozdílným vztahem Čechů a Poláků k náboženství.
S Poláky nás spojuje velmi podobný jazyk. Když mluvíme pomalu, jsme schopni si porozumět. My Češi rozumíme Polákům o trochu víc, než oni nám. Polština používá mnoho výrazů, které kdysi v češtině také existovaly, byť nebyly vždy vyloženě české. Už je nepoužíváme, ale stále víme, co znamenají. Jsou to například slova rynek, perón nebo špitál. Když Polák řekne, že tímhle směrem je rynek, rozumíme mu. Když ale řeknete Polákovi, že támhle je náměstí, rozumět vám nejspíš nebude.
Některá slova máme úplně stejná se stejným významem. To komunikaci značně usnadňuje. Ale pozor, některá stejná slova mají význam úplně jiný. To může vést k řadě komických i méně komických situací. Například prodejna se řekne sklep. Náš sklep je zase piwnica. Při nákupu jídla nikdy nechtějte nic čerstvého. Slovo czerstwy znamená v polštině zatuchlý a starý. To, jak se polsky řekne hledat, už asi každý Čech ví. Rozhodně také o žádné mladé ženě neříkejte, že je pěkná dívka. Slovo dziwka má totiž stejný význam, jako v češtině slovo děvka. Klidně ale můžete říct, že pěkně páchne. Pachnie totiž znamená to samé, jako naše voní. Tím také vysvětluju pravý smysl nadpisu tohoto článku a omlouvám se všem, kteří jej zprvu vnímali trochu pejorativně?. Zdvořilostní Polština používá u nás už zapomenuté onikání. Často se tak ocitnete jakoby ve starém českém filmu pro pamětníky.
Při troše snahy a nadhledu se tedy s Poláky můžeme docela dobře domluvit nebo si alespoň porozumět.
Zkusil jsem se také zamyslet nad tím, co nás odlišuje. Jedno je zřejmé na první pohled. Poláci jsou velký národ, zatímco my jsme národ malý. To ale asi není zase tak podstatné.
To, co mě připadá jako zásadní rozdíl je vztah k víře, náboženství a příslušnosti k církvi. Převážná většina Čechů považuje náboženství a církev za něco, co kdysi v historii mělo svůj význam. Něco, o co se zajímáme spíše z pohledu architektonického a turistického. Obdivujeme chrámy, kostely i jiné církevní stavby. Kocháme se jejich výzdobou, zkoumáme obrazy, fresky nebo vitráže. Většinu z nás by ale vůbec nenapadlo se pomodlit nebo pokřižovat.
V Polsku je vztah k víře a náboženství naprosto živý a současný. Převážně katolické kostely jsou tu vždy plné lidí. Bohoslužby se slouží pravidelně několikrát denně a lidé se jich aktivně účastní. Všichni jsou také organizováni ve svých farnostech. Nevěřící člověk je tady tak trochu divný, zvláštní a rozhodně nezapadá do standardní polské společnosti. Katolická církev má v Polsku také značnou moc i politický vliv.
Při přemýšlení o polsko-českých vztazích mi cesta vlakem příjemně utíkala. Trochu mě překvapilo, jak je Polsko čisté, upravené a uklizené. Možná jsem to až tak nečekal, nevím. Je zvláštní, kolik má v sobě člověk divných předsudků. Ale to je vlastně taky jeden z důvodů, proč cestuju.
Za oknem se ale už začaly objevovat dřevěné domky typické pro region Podlasie. Netrvalo dlouho a vlak zastavil na nádraží s nápisem Bialystok.
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Vladimír Hauk
Srdce a kříž v Pobaltí
Mys Kolka je špičatý výběžek lotyšské pevniny do Baltského moře. Inspirováni drsně divokým pobřežím jsme se s mojí milou rozhodli zkusit natočit klip k jedné z mých nejmilejších písniček oslavovaného i zatracovaného autora.
Vladimír Hauk
Na skok v KL
Křídla Air Asia mě odnášela z Bangkoku dále po trase cesty kolem světa. Cílem byly Filipíny. Předtím však ještě mezipřistání v Kuala Lumpuru. Krátká zastávka, jen tak na skok. Jenže do KL se jindy jezdí skutečně NA SKOK!!!
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině „s babou“ 2
Na osamělé vlky číhá v Bangkoku řada nástrah. Proto tam doporučuji cestovat preventivně vždy s partnerkou. Naposledy jsem ale mířil do města hříchu sám. Riziko selhání jsem vyřešil stylově. Svěřil jsem se do péče místní kamarádky.
Vladimír Hauk
Každý plán se může podělat, aneb jak (ne)překonat Tichý oceán
Před 3 lety jsem vyrazil na cestu kolem světa. Na etapy. Vlaky a autobusy jsem se dostal až do Malajsie. Kudy ale dál? Přes Indonésii?Austrálii?Papuu Novou Guineu?Filipíny?Přes Japonsko?Vždycky nakonec narazíte na Tichý oceán...
Vladimír Hauk
Kanibalové jedí lepidlo na tapety
Jayapura je nejvýchodnějším městem provincie Západní Papua. Leží u jezera Sentani. Na jeho břehu se koná kulturní festival s názvem Papeda. Papeda je tradiční papuánský pokrm. Připomíná lepidlo na tapety. To jsem musel ochutnat.
Vladimír Hauk
Lidožroutská babička vaří fantasticky
Papua je ostrov bývalých kanibalů. Západní půlka patří Indonésii. Raja Ampat je papuánský korálový ráj. Splnil se mi sen. Spát v chatrči pod palmami nad šplouchajícím přílivem. Kuchyni vládla lidožroutská babička. Vařila famózně.
Vladimír Hauk
V Indonéské nemocnici můžete snadno padnout do chomoutu
Pohled do mobilu, pár nepozorných kroků, díra v chodníku. Noha naštěstí zůstala celá. Jen ze dvou míst crčela krev přes černé bláto. Nemocnice, šití, převaz, sestřička na lovu. Jen tak tak, že jsem neskončil v chomoutu.
Vladimír Hauk
Spali jste už v rakvi?
Pardon, v kapsli? Začalo to v Japonsku. Manažérům se nechtělo po práci domů. Raději se uložili do hi-tech rakví u svých kanceláří. Dnes se kapslový fenomén šíří po světě. Nahrazuje společné pokoje hostelů. To jsem musel zkusit!
Vladimír Hauk
Barevný slum milionářů z chatrčí
Indonéský Malang je druhým největším městem východní Jávy. Jodipan, malá čtvrť barevných domečků u řeky, leží přímo v centru. Špinavý a páchnoucí slum se proměnil v místo, které žádný návštěvník města nemůže minout. Proč?
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!
Bangkok. Budhistické chrámy, mrakodrapy ze skla a betonu, vodní kanály, voňavé tržnice. A také pověstný noční život plný atraktivních sexy dívek. Bary, masážní salony. Pro osamocené muže velice nebezpečné místo!
Vladimír Hauk
Železná opona EU
Životem v Schengenském prostoru jsme si odvykli na opravdové hranice. Chodíme si přes ně, kde se nám zachce. Byl jsem zvědavý, jak vypadá skutečná východní hranice EU? Je tam plot? Hlídky? Jak je střežena? Jel jsem se tam podívat.
Vladimír Hauk
2 dny v multikulturním kotli
Kuala Lumpur. Metropole Malajsie. Město mnoha kultur. Odpoledne v hinduistické svatyni, noc v čínské čtvrti a večer s muslimskou rodinou. Místní vám řeknou nejlíp, jak to u nich chodí
Vladimír Hauk
Procházka v oblacích na ostrově orlů
Cesta z království Buddhy do království půlměsíce. Bollywoodský zážitek na trajektu. Langkawi, ostrov orlů. Sky Bridge v oblacích nad tropickou džunglí. Impozantní výhledy, když matka příroda dovolí.
Vladimír Hauk
Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!
Pláže lemované oblými skalisky. Palmy s kokosovými ořechy nakloněné nad bílým pískem. Blankytně modré moře omývající břeh zpěněnými vlnami. Taková je evropská představa ráje. Chtěl jsem jej vidět z výšky.
Vladimír Hauk
Silvestr v Bangkoku - šílenství v ulici Khao San
Bangkok. Město budhistických chrámů a svatých míst. Také město neřesti a placeného sexu. Město, které nikdy nespí. Ulice Khao San je jedním z míst, kde noc je stále mladá. Jaké to tam bylo na Silvestra?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/