Táta kolem světa 11 – Jak jsem potkal Ježíše Krista v kazaňské mešitě
Probudil mě déšť, padající na okna vagonu. Malý chlapec z protějšího lůžka byl už vzhůru. Pokusil jsem se prolomit ticho mlčení a zeptal se dřevní ruštinou: „Kak těbjá zavůt“. Chlapec bez zaváhání odpověděl: „Ja, Mihajl“. Povzbuzen úspěchem jsem pokračoval v komunikaci: „Zdrastvuj Mihajl. Ja Voloďa. Skolko těbjé let málčik?“ Mihajl si pyšně ukázal na prsa a pronesl: „Mě šest. I ja ně málčik, ja rebjónek“. Tak a byl jsem v koncích. Mihajlova maminka všechno s úsměvem pozorovala z horního lůžka. Když viděla moje rozpaky, srozumitelně mi vysvětlila, že mezi málčikem a rebjónkem není žádný rozdíl. Jen její Mihajl je prostě rebjónek a ne málčik.
To už ale vlak pomalu vjížděl do města Kazaně. Metropole státu Tatarstán. Zanedlouho jsem spatřil nepřehlédnutelné štíhlé minarety mešity Kul Šerif. Tyčily se vysoko nad Kazaňský Kreml a celá mešita i v dešti působila z vlaku impozantně. Uvědomil jsem si, že pomalu a jistě vjíždím do islámského světa. Světa, který bude součástí mojí další cesty až někam daleko do hloubi Číny. Striktně katolicky konzervativní Polsko jsem přežil s úsměvem, tak snad přežiju i středoasijský islám. A třeba se něco nového dozvím.
Od vlaku jsem vyrazil přímo ke Kremlu. Prošel jsem kolem sídla tatarského prezidenta, minul pravoslavný chrám Zvěstování a zamířil rovnou k mešitě Kul Šerif. Je opravdu nádherná. Skutečný architektonický skvost vystavěný z mramoru a žuly. Střechu tvoří krytina tyrkysové barvy. Každý ze čtyř minaretů je vysoký 58 metrů. Snad tu nechají zmoklého poutníka usušit. Rentgen baťůžku a byl jsem uvnitř. Usměvavé tatarské ženy v tradičních šatech a čepcích prodávaly v malém krámku suvenýry a různojazyčné verze koránu. V prosklené kukani seděl imám a do mikrofonu potichu předříkával modlitby. Hlavní sál nebyl přístupný. Bylo však možné využít přilehlé schodiště a prohlédnout si jej z několika galerií. Všechno zařízení jakoby ještě vonělo novotou. Výzdoba mešity je laděna do bělomodré barevné kombinace. Vévodí jí monumentální křišťálový lustr, vyrobený u nás v Čechách. Zaplavila mě hrdost nad českým dílem, zdobícím nejkrásnější kazaňský svatostánek.
V polovině 16. století se na tomto místě nacházel prosperující státní útvar s názvem Kazaňský chanát. To se ovšem nelíbilo ruskému carovi Ivanu Hroznému. Několikrát se jej neúspěšně pokoušel dobít a připojit k ruské říši. Až v roce 1552 se mu to skutečně podařilo. Na počest vítězství dal v Moskvě postavit dnešní slavný chrám Vasila Blaženého. Pro Tatary byly však následky kruté. Všechny mešity byly zbořeny a islám zakázán. Mnoho lidí bylo zabito nebo vyhnáno. Ti, co zůstali byli násilně obraceni ke křesťanství. Až za vlády Kateřiny Veliké, zhruba o 200 let později, byl islám opět povolen. Kazaňští Tataři se teprve tehdy mohli oficiálně vrátit ke své víře. Vzdáleně mě to připomnělo naši dobu pobělohorskou a následnou násilnou rekatolizaci. Ta také znamenala ztrátu náboženské svobody na dlouhou dobu potom. Inu vítězní vládcové se chovají velmi podobně.
Dnešní kazaňská mešita Kul Šerif byla otevřena v roce 2005, jako náhrada dřívější hlavní chrámové mešity, zbořené Ivanem Hrozným. A tak se kazaňští nakonec dočkali. Trvalo to pouhých 453 let.
Dnes je v Kazani mešita skoro na každém rohu. Jen v blízkosti mého hotelu byly tři. Kromě mešit jsou tu také pravoslavné kostely. Zjevně tady tahle symbióza nikomu nevadí.
Sešel jsem do suterénu mešity Kul Šerif, kde je Muzeum islámské kultury. Zaplatil jsem 200 rublů vstupné. Muslimská paní uvaděčka hned poznala, že jsem cizinec. Ujala se mě a zrychleně mě ukázala celou expozici. Ta se věnuje historii Kazaně a vývoji islámu v celém regionu. Vše je tu pojato velmi moderně. Uprostřed sálu je obrovský multimediální Korán. Na dotykové obrazovce si naťukáte súru, dáte play a už to hraje a zpívá. Do toho běží text v arabštině a třeba i angličtině.
Na vedlejší obrazovce se zase zrychleně odehrával celý biblický příběh od Adama a Evy až po Mohameda. Hrané scény jako z filmu se střídaly s texty vybraných súr. Zaujala mě súra Mariam, pojednávající o biblické Marii a jejím synu Ježíši. Letmo jsem pochytával v azbuce psaný text. Z významu jsem pochopil, že i muslimové uznávají neposkvrněné Maruščino boží početí. Z dřívějška jsem věděl, že Ježíš je v islámu jednou z nejvýznamnějších osobností. Prorokem, který se však nestane bohem, jako v křesťanství. Nevěděl jsem však, že i v islámu se uznává Ježíš jako syn počatý ze spojení Boha a Marie. To mě trochu překvapilo. Ale proto přece cestuju :-)
Ještě, že jsem český kacíř a na podobné věci se můžu dívat ze zdravého nadhledu. Bylo mi líto Josefa. Žádná víra mu nepřeje otcovství jeho slavného syna.
Kazaň je město ležící na soutoku řek Volhy a Kazaňky a patří mezi nejkrásnější "ruská" města. Tatarstán je nejbohatším státem celé Ruské Federace. V jeho čele stojí prezident a vláda. Zákonodárnou moc má tatarský parlament. Kuriózním faktem je, že Tatarstán nikdy nepodepsal svazovou smlouvu o připojení k Ruské Federaci. Teoreticky je tedy zcela samostatným státem... Je zde ropa i průmysl. V nedalekém městě Naběrežnyje Čelny se vyrábějí z Dakaru slavné kamiony Kamaz. Snad jim to příště Tatra nandá.
Kazaňský Kreml je historický komplex obehnaný vysokými hradbami, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Mešita Kul Šerif je jeho nepřehlédnutelnou dominantou.
Tatarština je turkický jazyk, příbuzný turečtině. Kromě tatarštiny je úředním jazykem také ruština. Ještě, že tak. Jinak bych si tady nepřečetl vůbec nic. V tatarštině a ještě v cyrilici:-)
Většina Tatarů vyznává sunitský islám, ruská menšina pak pravoslavné křesťanství. Ale řekl bych, že převážná část lidí z obou národností, nebere svoji víru zase tak horlivě.
A jak je to s tatarskou omáčkou a tatarským biftekem? To jsem se zapomněl zeptat :-)
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/