Táta kolem světa 13 – Zlatousť, zapomenuté místo pod Uralem
Mířím do Národního Parku Taganay na jižním Uralu. Paní recepční mi poradila naskočit do maršrutky číslo 43, případně 40.
43 nejela. Nastoupil jsem tedy do čtyřicítky. Byl to rozhrkaný Ford Transit. Podal jsem stařičkému řidiči storublovku. Nevěděl jsem totiž, kolik to bude stát. Děda zpruzeně zakoulel očima, pak ale mistrně při řízení vyhledal v kase drobné zpět a vrátil mi je. Stálo to 15 rublů. To je asi 6 korun. Projeli jsme celé město. Hlavní náměstí nevypadalo zase tak bídně, jako zbytek Zlatousti. Bohužel jsem neměl možnost z fordu fotit. Nakonec jsme dojeli na nějaký plácek, kde všichni lidé vystoupili. Tušil jsem, že jsme blízko, ale stále ještě ne u parku. Zeptal jsem se dědy: „Jedete k Národnímu Parku Taganay?“ Děda zbystřil a odpověděl: „Ne, tam až nejedu a odkud jsi?“ Řekl jsem, že z České Republiky. „Jo z Československa! Tvoji zemi samozřejmě znám. Pořád vyrábíte ty fantastický motorky Jawa a ČZ?“ Nebyl jsem si úplně jistý a tak jsem odpověděl: „Jawy ano, ale Čezety už asi ne.“
„To jsou výborný stroje,“ povídá děda. „Podívej, já k parku nejedu, ale někam tě hodím." Nastartoval Tranzita a vyrazili jsme. Připravil jsem si do kapsy 50 rublů (20Kč), abych se dědovi odvděčil za ochotu. Cestou jsme ještě probrali pár běžných frází ze života. Samozřejmě v rámci možností mé ruštiny. Děda najednou zastavil a povídá: „Vidíš támhle naproti ten autobus, tak ten tě tam zaveze."
Pak se stalo něco, co jsem nečekal. Než jsem stačil vytáhnout svoji 50tirublovku, děda sáhnul do kasy. Vzal z ní 15 Rublů mého jízdného a vrazil mi je do ruky: „Tady máš a mazej, než ti to ujede."
Naskočil jsem do autobusu, který mě skutečně dovezl k parku. Co se stalo mi úplně vyrazilo dech. Děda mi klidně mohl naúčtovat trojnásobné jízdné a vůbec bych to nepoznal. A on mi nakonec ještě to směšné jízdné vrátil. Inu, v chudých krajích jsou obvykle ti nejhodnější lidé.
Na točně jsem zaskočil do krámku a koupil si svačinu na trek po jižním Uralu. Večer, po celodenním putování po horách, jsem do stejného krámku zašel znovu a koupil si plechovku piva.
Paní prodavačka se na mě usmála a řekla:“ Vy jste z Čech, že jo?“
Povídám: „Jak to víte?“
„Už jsem o vás slyšela:-)“
Vypadá to, že jsem tu byl tak trochu za exota :-).
Zlatousť není žádné malinké podhorské městečko. Žije zde asi 180 000 obyvatel. Dřevěné domky se tu střídají s ošuntělými paneláky. Dnes chátrající železárny dříve pravděpodobně dávaly práci podstatné části obyvatel. Ve vlaku mi mí spolucestující říkali: „Podívej, pomalu ty železárny rozebírají“...
Ale železo tu přece jenom zůstalo. Vyrábějí se zde fantastické lovecké zdobené nože. Hned bych si jeden koupil do baťůžku. Mají je tady v každém krámku. Ale asi by mě zabásli hned na příštím nádraží při průchodu bezpečnostním rámem. Natož na letišti :-)
Ne však na nádraží ve Zlatousti. Lidé procházeli a rám stále houkal. Ochranka však zůstávala v klidu. Sem by terorista zabloudil jenom omylem:-)
O treku na jižním Uralu napíšu pár slov příště.
Tady je pár fotek z pěšího toulání po Zlatousti. Městě se zlatým jménem a s lidmi se zlatým srdcem :-)
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Vladimír Hauk
Srdce a kříž v Pobaltí
Mys Kolka je špičatý výběžek lotyšské pevniny do Baltského moře. Inspirováni drsně divokým pobřežím jsme se s mojí milou rozhodli zkusit natočit klip k jedné z mých nejmilejších písniček oslavovaného i zatracovaného autora.
Vladimír Hauk
Na skok v KL
Křídla Air Asia mě odnášela z Bangkoku dále po trase cesty kolem světa. Cílem byly Filipíny. Předtím však ještě mezipřistání v Kuala Lumpuru. Krátká zastávka, jen tak na skok. Jenže do KL se jindy jezdí skutečně NA SKOK!!!
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině „s babou“ 2
Na osamělé vlky číhá v Bangkoku řada nástrah. Proto tam doporučuji cestovat preventivně vždy s partnerkou. Naposledy jsem ale mířil do města hříchu sám. Riziko selhání jsem vyřešil stylově. Svěřil jsem se do péče místní kamarádky.
Vladimír Hauk
Každý plán se může podělat, aneb jak (ne)překonat Tichý oceán
Před 3 lety jsem vyrazil na cestu kolem světa. Na etapy. Vlaky a autobusy jsem se dostal až do Malajsie. Kudy ale dál? Přes Indonésii?Austrálii?Papuu Novou Guineu?Filipíny?Přes Japonsko?Vždycky nakonec narazíte na Tichý oceán...
Vladimír Hauk
Kanibalové jedí lepidlo na tapety
Jayapura je nejvýchodnějším městem provincie Západní Papua. Leží u jezera Sentani. Na jeho břehu se koná kulturní festival s názvem Papeda. Papeda je tradiční papuánský pokrm. Připomíná lepidlo na tapety. To jsem musel ochutnat.
Vladimír Hauk
Lidožroutská babička vaří fantasticky
Papua je ostrov bývalých kanibalů. Západní půlka patří Indonésii. Raja Ampat je papuánský korálový ráj. Splnil se mi sen. Spát v chatrči pod palmami nad šplouchajícím přílivem. Kuchyni vládla lidožroutská babička. Vařila famózně.
Vladimír Hauk
V Indonéské nemocnici můžete snadno padnout do chomoutu
Pohled do mobilu, pár nepozorných kroků, díra v chodníku. Noha naštěstí zůstala celá. Jen ze dvou míst crčela krev přes černé bláto. Nemocnice, šití, převaz, sestřička na lovu. Jen tak tak, že jsem neskončil v chomoutu.
Vladimír Hauk
Spali jste už v rakvi?
Pardon, v kapsli? Začalo to v Japonsku. Manažérům se nechtělo po práci domů. Raději se uložili do hi-tech rakví u svých kanceláří. Dnes se kapslový fenomén šíří po světě. Nahrazuje společné pokoje hostelů. To jsem musel zkusit!
Vladimír Hauk
Barevný slum milionářů z chatrčí
Indonéský Malang je druhým největším městem východní Jávy. Jodipan, malá čtvrť barevných domečků u řeky, leží přímo v centru. Špinavý a páchnoucí slum se proměnil v místo, které žádný návštěvník města nemůže minout. Proč?
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!
Bangkok. Budhistické chrámy, mrakodrapy ze skla a betonu, vodní kanály, voňavé tržnice. A také pověstný noční život plný atraktivních sexy dívek. Bary, masážní salony. Pro osamocené muže velice nebezpečné místo!
Vladimír Hauk
Železná opona EU
Životem v Schengenském prostoru jsme si odvykli na opravdové hranice. Chodíme si přes ně, kde se nám zachce. Byl jsem zvědavý, jak vypadá skutečná východní hranice EU? Je tam plot? Hlídky? Jak je střežena? Jel jsem se tam podívat.
Vladimír Hauk
2 dny v multikulturním kotli
Kuala Lumpur. Metropole Malajsie. Město mnoha kultur. Odpoledne v hinduistické svatyni, noc v čínské čtvrti a večer s muslimskou rodinou. Místní vám řeknou nejlíp, jak to u nich chodí
Vladimír Hauk
Procházka v oblacích na ostrově orlů
Cesta z království Buddhy do království půlměsíce. Bollywoodský zážitek na trajektu. Langkawi, ostrov orlů. Sky Bridge v oblacích nad tropickou džunglí. Impozantní výhledy, když matka příroda dovolí.
Vladimír Hauk
Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!
Pláže lemované oblými skalisky. Palmy s kokosovými ořechy nakloněné nad bílým pískem. Blankytně modré moře omývající břeh zpěněnými vlnami. Taková je evropská představa ráje. Chtěl jsem jej vidět z výšky.
Vladimír Hauk
Silvestr v Bangkoku - šílenství v ulici Khao San
Bangkok. Město budhistických chrámů a svatých míst. Také město neřesti a placeného sexu. Město, které nikdy nespí. Ulice Khao San je jedním z míst, kde noc je stále mladá. Jaké to tam bylo na Silvestra?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/