Táta kolem světa 18 - Almaty – vůně asijského trhu i sváteční motlitba před mešitou
Almaty jsem prochodil křížem krážem. Objevoval jsem parky, zábavní centra, kostely i všudepřítomné nákupní galerie. Historických památek tu není příliš k vidění. Moderní jižní část města je postavena ze skla, oceli a betonu a nepříliš pohledná severní starší část je plná prachu z dopravního provozu. Zvláštní a neopakovatelné kouzlo městu dodává jen monumentální a nepřehlédnutelná hradba pohoří Ťan-Šan, která tvoří jeho neoddělitelné panorama. Dva zážitky mi ale uvízly v paměti.
Zelený Bazar leží zhruba uprostřed města. Asijská tržnice, plná rozličných druhů masa, ovoce a zeleniny, mléčných výrobků, ořechů, koření i různých dalších pochutin. Pro místní každodenní standard, pro nás neopakovatelný exotický zážitek. Pulty plné všech možných i nemožných jídel. Nelze odolat nabídkám k ochutnání. Tu sušeného ovoce, tam různých druhů sýrů. Je libo velbloudí nebo koňské mléko? Křížalu či pikantní tvaroh? Není nic snažšího. Stačí si tu a tam zobnout. A potom odolat výhodné nabídce nákupu většího množství. Všechno si prostě koupit nemůžete. Ještě, že jsem si nevšiml upozornění, že se v tržnici nesmí fotit. Než mě na to ochranka upozornila, stihl jsem zachytit dost skutečně barevných snímků. Škoda, že ta vůně z nich už cítit není.
Jedna věc mě překvapila. Regál s vepřovým masem byl dvakrat větší, než regály s ostatním masem. V zemi, kde se údajně 70% obyvatel hlásí k islámu bych to nečekal.
Plný dojmů z rozličných potravin jsem vyšel před bazar. Něco se dělo. Všichni někam spěchali. Skupinky i jednotlivci. Někteří, ze spěchajících mužů nesli v ruce malý kobereček. Přepadla mě zvědavost a připojil jsem se k proudu. Tušil jsem správně. K hlavní almatské mešitě to nebylo daleko. Na nádvoří před ní stál již početný zástup lidí. Vnitřní prostor byl už pravděpodobně plný. Ženy byly shromážděné odděleně na pravé straně. Vmáčknul jsem se dozadu na nádvoří, kde stálo několik dalších nezúčastněných lidí. Za chvilku se již z reproduktoru ozval hlas imáma. Kázání jsem nerozuměl. Rozeznal jsem jen slova Allah Akbar, při nichž všichni věřící poklekli na kolena, a poté přiložili i čelo k zemi. Později jsem se dozvěděl, že šlo o sváteční páteční kázání s motlitbou. Odešel jsem chvíli před koncem. V okolí mešity už byli připraveni žebráci. Dávat almužnu je povinností každého muslima, tak proč nevyužít sváteční příležitosti. Těžko odhadnout, kolik zde bylo žebrajících „profesionálů“ a kolik skutečně potřebných.
Mešit jsem už na svých cestách viděl hodně, ale muslimskou bohoslužbu poprvé. Zajímavý zážitek. Upřímně však musím přiznat, že při pohledu na masu lidí klečících na kolenou, mě vždycky trochu zamrazí v zádech. Stejný pocit jsem už na své cestě měl na katolické mši v polském Bialystoku. Kostel byl také narvaný k prasknutí a i tam všichni naráz padali na kolena.
Velkoměsta jsem už měl tak akorát. Těšil jsem se na další den, kdy jsem měl v plánu výlet k nádhernému skalnímu kaňonu Čaryn, ležícího na dohled od čínských hranic.
Almaty - Kompletní galerie zde
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/