Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Táta kolem světa 13 – Zlatousť, zapomenuté místo pod Uralem

12. 03. 2017 0:27:18
Nejdojemnější příběh z cesty jsem zažil právě tady! Ve městě s malebným názvem a s nádhernou kulisou jižního Uralu. Ve městě, kde se tak trochu zastavil čas.

Mířím do Národního Parku Taganay na jižním Uralu. Paní recepční mi poradila naskočit do maršrutky číslo 43, případně 40.

43 nejela. Nastoupil jsem tedy do čtyřicítky. Byl to rozhrkaný Ford Transit. Podal jsem stařičkému řidiči storublovku. Nevěděl jsem totiž, kolik to bude stát. Děda zpruzeně zakoulel očima, pak ale mistrně při řízení vyhledal v kase drobné zpět a vrátil mi je. Stálo to 15 rublů. To je asi 6 korun. Projeli jsme celé město. Hlavní náměstí nevypadalo zase tak bídně, jako zbytek Zlatousti. Bohužel jsem neměl možnost z fordu fotit. Nakonec jsme dojeli na nějaký plácek, kde všichni lidé vystoupili. Tušil jsem, že jsme blízko, ale stále ještě ne u parku. Zeptal jsem se dědy: „Jedete k Národnímu Parku Taganay?“ Děda zbystřil a odpověděl: „Ne, tam až nejedu a odkud jsi?“ Řekl jsem, že z České Republiky. „Jo z Československa! Tvoji zemi samozřejmě znám. Pořád vyrábíte ty fantastický motorky Jawa a ČZ?“ Nebyl jsem si úplně jistý a tak jsem odpověděl: „Jawy ano, ale Čezety už asi ne.“

„To jsou výborný stroje,“ povídá děda. „Podívej, já k parku nejedu, ale někam tě hodím." Nastartoval Tranzita a vyrazili jsme. Připravil jsem si do kapsy 50 rublů (20Kč), abych se dědovi odvděčil za ochotu. Cestou jsme ještě probrali pár běžných frází ze života. Samozřejmě v rámci možností mé ruštiny. Děda najednou zastavil a povídá: „Vidíš támhle naproti ten autobus, tak ten tě tam zaveze."

Pak se stalo něco, co jsem nečekal. Než jsem stačil vytáhnout svoji 50tirublovku, děda sáhnul do kasy. Vzal z ní 15 Rublů mého jízdného a vrazil mi je do ruky: „Tady máš a mazej, než ti to ujede."

Naskočil jsem do autobusu, který mě skutečně dovezl k parku. Co se stalo mi úplně vyrazilo dech. Děda mi klidně mohl naúčtovat trojnásobné jízdné a vůbec bych to nepoznal. A on mi nakonec ještě to směšné jízdné vrátil. Inu, v chudých krajích jsou obvykle ti nejhodnější lidé.

Na točně jsem zaskočil do krámku a koupil si svačinu na trek po jižním Uralu. Večer, po celodenním putování po horách, jsem do stejného krámku zašel znovu a koupil si plechovku piva.

Paní prodavačka se na mě usmála a řekla:“ Vy jste z Čech, že jo?“

Povídám: „Jak to víte?“

„Už jsem o vás slyšela:-)“

Vypadá to, že jsem tu byl tak trochu za exota :-).

Zlatousť není žádné malinké podhorské městečko. Žije zde asi 180 000 obyvatel. Dřevěné domky se tu střídají s ošuntělými paneláky. Dnes chátrající železárny dříve pravděpodobně dávaly práci podstatné části obyvatel. Ve vlaku mi mí spolucestující říkali: „Podívej, pomalu ty železárny rozebírají“...

Ale železo tu přece jenom zůstalo. Vyrábějí se zde fantastické lovecké zdobené nože. Hned bych si jeden koupil do baťůžku. Mají je tady v každém krámku. Ale asi by mě zabásli hned na příštím nádraží při průchodu bezpečnostním rámem. Natož na letišti :-)

Ne však na nádraží ve Zlatousti. Lidé procházeli a rám stále houkal. Ochranka však zůstávala v klidu. Sem by terorista zabloudil jenom omylem:-)

O treku na jižním Uralu napíšu pár slov příště.

Tady je pár fotek z pěšího toulání po Zlatousti. Městě se zlatým jménem a s lidmi se zlatým srdcem :-)

Kompletní galerie zde

Autor: Vladimír Hauk | neděle 12.3.2017 0:27 | karma článku: 21.02 | přečteno: 508x

Další články blogera

Vladimír Hauk

S Mel na skútru jsme objevili zapomenuté čínské město

Mel učí v Guilinu angličtinu. Výlet na skútru byl její nápad. Nadšeně jsem souhlasil. Po cestě do středověkého města Daxu jsme zabloudili. Náhodou jsme tak objevili ruiny města jiného. S tajemným názvem Xiong Cun.

21.11.2017 v 19:36 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 186 | Diskuse

Vladimír Hauk

Horkýže Slíže dobyli čínský venkov

Dotlačil jsem píchlé kolo do hostelu. S oroseným čelem jsem si objednal pivo a usadil se u stolku. Najednou se z reproduktorů ozvalo: „Ležet na lehááátku, doma na lehááátku“. Chvíli jsem zíral s otevřenou pusou.

12.11.2017 v 18:51 | Karma článku: 30.87 | Přečteno: 1573 | Diskuse

Vladimír Hauk

Čínské století páry jsem o chlup prošvihnul

V Číně jezdí parní vlaky. V každém vagónu je samovar s horkou vodou. Tahle informace z nějakého starého článku mi utkvěla v paměti. V Xianu jsem nastoupil do vláčku, který se parnímu moc nepodobal. Vlastně ano. Samovar tu byl :-)

9.11.2017 v 19:51 | Karma článku: 25.04 | Přečteno: 550 | Diskuse

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 30.32 | Přečteno: 1274 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Maceček

Srí Lanka - ráj a peklo...část 1

Jedu s mým mladším bratrem vstříc dobrodužstvím začínajícího podnikatele do země, kterou vyhledává více a více evropanů a stále voní skutečnou exotikou nezkaženou masovým turismem... Life is holiday PART 1.

21.11.2017 v 22:00 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 163 | Diskuse

Vladimír Hauk

S Mel na skútru jsme objevili zapomenuté čínské město

Mel učí v Guilinu angličtinu. Výlet na skútru byl její nápad. Nadšeně jsem souhlasil. Po cestě do středověkého města Daxu jsme zabloudili. Náhodou jsme tak objevili ruiny města jiného. S tajemným názvem Xiong Cun.

21.11.2017 v 19:36 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 186 | Diskuse

Milan Zajic

Když je neslunečno .....

Většinou jsem dávat fotografie, na kterých září slunce, obloha je modrá, květiny kvetou, nebo bělostný sníh září. Ale každý den zde není zalitý sluncem .......

21.11.2017 v 9:05 | Karma článku: 6.85 | Přečteno: 123 | Diskuse

Veronika Klesnilová

Ze života letušky

Za chvíli bychom měli startovat. Očima automaticky projíždím kabinu před sebou. Jedna rodinka s dítětem,...

21.11.2017 v 8:26 | Karma článku: 27.80 | Přečteno: 3489 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky V

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

21.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 19.57 | Přečteno: 392 | Diskuse
Počet článků 28 Celková karma 24.54 Průměrná čtenost 862

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Loni jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.