Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Táta kolem světa 18 - Almaty – vůně asijského trhu i sváteční motlitba před mešitou

28. 05. 2017 9:54:08
Zelený Bazar v Almaty. Přehlídka chutí, barev i vůní. Pro místní běžné místo, pro nás vzrušující exotika. Okouzlen ochutnáváním různých dobrot jsem se úplně náhodou později ocitl i na sváteční islámské bohoslužbě.

Almaty jsem prochodil křížem krážem. Objevoval jsem parky, zábavní centra, kostely i všudepřítomné nákupní galerie. Historických památek tu není příliš k vidění. Moderní jižní část města je postavena ze skla, oceli a betonu a nepříliš pohledná severní starší část je plná prachu z dopravního provozu. Zvláštní a neopakovatelné kouzlo městu dodává jen monumentální a nepřehlédnutelná hradba pohoří Ťan-Šan, která tvoří jeho neoddělitelné panorama. Dva zážitky mi ale uvízly v paměti.

Zelený Bazar leží zhruba uprostřed města. Asijská tržnice, plná rozličných druhů masa, ovoce a zeleniny, mléčných výrobků, ořechů, koření i různých dalších pochutin. Pro místní každodenní standard, pro nás neopakovatelný exotický zážitek. Pulty plné všech možných i nemožných jídel. Nelze odolat nabídkám k ochutnání. Tu sušeného ovoce, tam různých druhů sýrů. Je libo velbloudí nebo koňské mléko? Křížalu či pikantní tvaroh? Není nic snažšího. Stačí si tu a tam zobnout. A potom odolat výhodné nabídce nákupu většího množství. Všechno si prostě koupit nemůžete. Ještě, že jsem si nevšiml upozornění, že se v tržnici nesmí fotit. Než mě na to ochranka upozornila, stihl jsem zachytit dost skutečně barevných snímků. Škoda, že ta vůně z nich už cítit není.

Jedna věc mě překvapila. Regál s vepřovým masem byl dvakrat větší, než regály s ostatním masem. V zemi, kde se údajně 70% obyvatel hlásí k islámu bych to nečekal.

Plný dojmů z rozličných potravin jsem vyšel před bazar. Něco se dělo. Všichni někam spěchali. Skupinky i jednotlivci. Někteří, ze spěchajících mužů nesli v ruce malý kobereček. Přepadla mě zvědavost a připojil jsem se k proudu. Tušil jsem správně. K hlavní almatské mešitě to nebylo daleko. Na nádvoří před ní stál již početný zástup lidí. Vnitřní prostor byl už pravděpodobně plný. Ženy byly shromážděné odděleně na pravé straně. Vmáčknul jsem se dozadu na nádvoří, kde stálo několik dalších nezúčastněných lidí. Za chvilku se již z reproduktoru ozval hlas imáma. Kázání jsem nerozuměl. Rozeznal jsem jen slova Allah Akbar, při nichž všichni věřící poklekli na kolena, a poté přiložili i čelo k zemi. Později jsem se dozvěděl, že šlo o sváteční páteční kázání s motlitbou. Odešel jsem chvíli před koncem. V okolí mešity už byli připraveni žebráci. Dávat almužnu je povinností každého muslima, tak proč nevyužít sváteční příležitosti. Těžko odhadnout, kolik zde bylo žebrajících „profesionálů“ a kolik skutečně potřebných.

Mešit jsem už na svých cestách viděl hodně, ale muslimskou bohoslužbu poprvé. Zajímavý zážitek. Upřímně však musím přiznat, že při pohledu na masu lidí klečících na kolenou, mě vždycky trochu zamrazí v zádech. Stejný pocit jsem už na své cestě měl na katolické mši v polském Bialystoku. Kostel byl také narvaný k prasknutí a i tam všichni naráz padali na kolena.

Velkoměsta jsem už měl tak akorát. Těšil jsem se na další den, kdy jsem měl v plánu výlet k nádhernému skalnímu kaňonu Čaryn, ležícího na dohled od čínských hranic.

Almaty - Kompletní galerie zde

Autor: Vladimír Hauk | neděle 28.5.2017 9:54 | karma článku: 22.56 | přečteno: 417x

Další články blogera

Vladimír Hauk

S Mel na skútru jsme objevili zapomenuté čínské město

Mel učí v Guilinu angličtinu. Výlet na skútru byl její nápad. Nadšeně jsem souhlasil. Po cestě do středověkého města Daxu jsme zabloudili. Náhodou jsme tak objevili ruiny města jiného. S tajemným názvem Xiong Cun.

21.11.2017 v 19:36 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 186 | Diskuse

Vladimír Hauk

Horkýže Slíže dobyli čínský venkov

Dotlačil jsem píchlé kolo do hostelu. S oroseným čelem jsem si objednal pivo a usadil se u stolku. Najednou se z reproduktorů ozvalo: „Ležet na lehááátku, doma na lehááátku“. Chvíli jsem zíral s otevřenou pusou.

12.11.2017 v 18:51 | Karma článku: 30.87 | Přečteno: 1573 | Diskuse

Vladimír Hauk

Čínské století páry jsem o chlup prošvihnul

V Číně jezdí parní vlaky. V každém vagónu je samovar s horkou vodou. Tahle informace z nějakého starého článku mi utkvěla v paměti. V Xianu jsem nastoupil do vláčku, který se parnímu moc nepodobal. Vlastně ano. Samovar tu byl :-)

9.11.2017 v 19:51 | Karma článku: 25.04 | Přečteno: 550 | Diskuse

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 30.32 | Přečteno: 1274 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Maceček

Srí Lanka - ráj a peklo...část 1

Jedu s mým mladším bratrem vstříc dobrodužstvím začínajícího podnikatele do země, kterou vyhledává více a více evropanů a stále voní skutečnou exotikou nezkaženou masovým turismem... Life is holiday PART 1.

21.11.2017 v 22:00 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 157 | Diskuse

Vladimír Hauk

S Mel na skútru jsme objevili zapomenuté čínské město

Mel učí v Guilinu angličtinu. Výlet na skútru byl její nápad. Nadšeně jsem souhlasil. Po cestě do středověkého města Daxu jsme zabloudili. Náhodou jsme tak objevili ruiny města jiného. S tajemným názvem Xiong Cun.

21.11.2017 v 19:36 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 184 | Diskuse

Milan Zajic

Když je neslunečno .....

Většinou jsem dávat fotografie, na kterých září slunce, obloha je modrá, květiny kvetou, nebo bělostný sníh září. Ale každý den zde není zalitý sluncem .......

21.11.2017 v 9:05 | Karma článku: 6.85 | Přečteno: 123 | Diskuse

Veronika Klesnilová

Ze života letušky

Za chvíli bychom měli startovat. Očima automaticky projíždím kabinu před sebou. Jedna rodinka s dítětem,...

21.11.2017 v 8:26 | Karma článku: 27.80 | Přečteno: 3488 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky V

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

21.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 19.57 | Přečteno: 392 | Diskuse
Počet článků 28 Celková karma 24.54 Průměrná čtenost 862

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Loni jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.