Táta kolem světa 18 - Almaty – vůně asijského trhu i sváteční motlitba před mešitou
Almaty jsem prochodil křížem krážem. Objevoval jsem parky, zábavní centra, kostely i všudepřítomné nákupní galerie. Historických památek tu není příliš k vidění. Moderní jižní část města je postavena ze skla, oceli a betonu a nepříliš pohledná severní starší část je plná prachu z dopravního provozu. Zvláštní a neopakovatelné kouzlo městu dodává jen monumentální a nepřehlédnutelná hradba pohoří Ťan-Šan, která tvoří jeho neoddělitelné panorama. Dva zážitky mi ale uvízly v paměti.
Zelený Bazar leží zhruba uprostřed města. Asijská tržnice, plná rozličných druhů masa, ovoce a zeleniny, mléčných výrobků, ořechů, koření i různých dalších pochutin. Pro místní každodenní standard, pro nás neopakovatelný exotický zážitek. Pulty plné všech možných i nemožných jídel. Nelze odolat nabídkám k ochutnání. Tu sušeného ovoce, tam různých druhů sýrů. Je libo velbloudí nebo koňské mléko? Křížalu či pikantní tvaroh? Není nic snažšího. Stačí si tu a tam zobnout. A potom odolat výhodné nabídce nákupu většího množství. Všechno si prostě koupit nemůžete. Ještě, že jsem si nevšiml upozornění, že se v tržnici nesmí fotit. Než mě na to ochranka upozornila, stihl jsem zachytit dost skutečně barevných snímků. Škoda, že ta vůně z nich už cítit není.
Jedna věc mě překvapila. Regál s vepřovým masem byl dvakrat větší, než regály s ostatním masem. V zemi, kde se údajně 70% obyvatel hlásí k islámu bych to nečekal.
Plný dojmů z rozličných potravin jsem vyšel před bazar. Něco se dělo. Všichni někam spěchali. Skupinky i jednotlivci. Někteří, ze spěchajících mužů nesli v ruce malý kobereček. Přepadla mě zvědavost a připojil jsem se k proudu. Tušil jsem správně. K hlavní almatské mešitě to nebylo daleko. Na nádvoří před ní stál již početný zástup lidí. Vnitřní prostor byl už pravděpodobně plný. Ženy byly shromážděné odděleně na pravé straně. Vmáčknul jsem se dozadu na nádvoří, kde stálo několik dalších nezúčastněných lidí. Za chvilku se již z reproduktoru ozval hlas imáma. Kázání jsem nerozuměl. Rozeznal jsem jen slova Allah Akbar, při nichž všichni věřící poklekli na kolena, a poté přiložili i čelo k zemi. Později jsem se dozvěděl, že šlo o sváteční páteční kázání s motlitbou. Odešel jsem chvíli před koncem. V okolí mešity už byli připraveni žebráci. Dávat almužnu je povinností každého muslima, tak proč nevyužít sváteční příležitosti. Těžko odhadnout, kolik zde bylo žebrajících „profesionálů“ a kolik skutečně potřebných.
Mešit jsem už na svých cestách viděl hodně, ale muslimskou bohoslužbu poprvé. Zajímavý zážitek. Upřímně však musím přiznat, že při pohledu na masu lidí klečících na kolenou, mě vždycky trochu zamrazí v zádech. Stejný pocit jsem už na své cestě měl na katolické mši v polském Bialystoku. Kostel byl také narvaný k prasknutí a i tam všichni naráz padali na kolena.
Velkoměsta jsem už měl tak akorát. Těšil jsem se na další den, kdy jsem měl v plánu výlet k nádhernému skalnímu kaňonu Čaryn, ležícího na dohled od čínských hranic.
Almaty - Kompletní galerie zde
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře
Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/