Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

20. 09. 2017 8:55:38
Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

Horské stezky v Číně nejsou stejné, jako u nás. Jsou to jednoduše schody. Schody, schody a schody. A tak jsem stoupal po schodech. Bez přestávky. Jen s občasným občerstvením douškem vody. Na první vrchol, jménem East Peak, jsem dorazil za 3 a půl hodiny.

Mířil jsem na slavnou Plank Road in the sky (prkennou cestu v nebi). Stezku, kterou tvoří pár fošen, upevněných v kolmé stěně. Stezku, která je označována za nejnebezpečnější horskou cestu na světě. Z East Peaku je to k ní asi půlhodinka. Samozřejmě po schodech.

Plank Road in the sky – verze pro romantiky:

Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Prkna nejsou hned od začátku. Asi 10 metrů je nutné přetraverzovat po zásecích v kolmé stěně. Ve výši ramen je připevněný řetěz na držení. Konečně prkna. Stezka je široká asi 40 centimetrů. Pode mnou hluboká propast. Nade mnou kolmá skála. Rozeklané vápencové vrcholky a štíty pohoří Hua tvoří impozantní panorama. Připadal jsem si jako v pohádce. Vítr se proháněl po skále a mezi štíty hor plachtili dravci. Na konci stezky prkna opět končí. Pár adrenalinových kroků v zásecích ve stěně a byl jsem v bezpečí. Je zde malá vyhlídková plošina a díra ve skále s taoistickou svatyní. Škoda, že jsem si nekoupil svíčku na zapálení.

Plank Road in The Sky – verze pro realisty:

Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Zde se tvořil zástup čekajících lidí. Po čase jsem se i já dočkal. Za 30 Juanů jsem vyfasoval horolezecký úvazek se dvěma karabinami. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Chvíli jsem čekal, až se vytvoří mezera mezi lidmi, jdoucími v opačném směru. Na žebříku za mnou byl už citelný zástup dalších netrpělivců. Konečně volno. Pár rychlých kroků po zásecích ve skále a byl jsem na prknech. Že je dole nějaká propast jsem si v tom spěchu ani nestačil všimnout. Pokračoval jsem po prknech a míjel protijdoucí turisty. Kdo půjde u stěny a kdo půjde na vnější straně? Obkračovali jsme se, tělo na tělo. Ve skalní úžlabině byl minipřístřešek fotografů. Měli tu tiskárnu i laminovačku. „Pane, chcete vyfotit? 40 Juanů malá fotka, 60 velká.“ Zaplatil jsem. Fotograf visel na úvazku ve skále. „Víc, vykloňte se víc nad propast. Ať je to cool“. Zapózoval jsem do objektivu a potom pokračoval na konec stezky. Na vyhlídkové plošině jsem udělal pár fotek. Pozdravil jsem panáčka v taoistické svatyni a vyrazil na cestu zpět. Moje „cool“ fotka už na mě čekala. Vytisknutá a zalaminovaná. Přímo tady na skále. Po prknech jsem přetraverzoval řadu protijdoucích turistů, vylezl po žebříku a vrátil úvazek. Cesta po Plank Road byla u konce. Že jsem se procházel po pár úzkých fošnách nad propastí? Ani jsem si to nestačil pořádně uvědomit. Ale stejně to stálo za to.

Plank Road in The Sky – verze pro strašpytly:

Před nástupem ke stezce Plank Road je malý chrám. Jeho součástí je průchozí místnost se zelenou stěnou. Nachází se zde malé fotostudio. „Bojíte se jít na nejnebezpečnější stezku světa? Nevadí. Postavte se sem, před tu zelenou stěnu. Zapózujte, jako že se držíte řetězu a vykláníte se nad propast. Ano, To je ono. Chviku strpení. Jen nasynchronizujeme pozadí. Bude to super fotka. Všichni vám ji budou závidět. Chvilku počkejte, hned ji zalaminujeme. K Plank Road ani chodit nemusíte. Stejně je tam fronta.“

Pohoří Huashan je krásné, impozantní, velkolepé. Dechberoucí výhledy a fantastické scenerie. Čtyři hlavní vrcholy jsou však plné lidí. Většina z nich sem přijede lanovkou. Dámy v kloboucích, rodinky s malými dětmi, individuální turisti. Jednoduše hlava na hlavě. Kromě procházky po Plank Road jsem tu měl ještě jeden důvod k radosti. Mezi masou čínských turistů jsem potkal dva Čechy. Poprvé, po skoro deseti tisíci kilometrech mojí bláznivé cesty. Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.

Kompletní galerie včetně schodů :-) zde

Autor: Vladimír Hauk | středa 20.9.2017 8:55 | karma článku: 30.84 | přečteno: 1405x

Další články blogera

Vladimír Hauk

Spali jste už v rakvi?

Pardon, v kapsli? Začalo to v Japonsku. Manažérům se nechtělo po práci domů. Raději se uložili do hi-tech rakví u svých kanceláří. Dnes se kapslový fenomén šíří po světě. Nahrazuje společné pokoje hostelů. To jsem musel zkusit!

3.2.2019 v 18:03 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 573 | Diskuse

Vladimír Hauk

Barevný slum milionářů z chatrčí

Indonéský Malang je druhým největším městem východní Jávy. Jodipan, malá čtvrť barevných domečků u řeky, leží přímo v centru. Špinavý a páchnoucí slum se proměnil v místo, které žádný návštěvník města nemůže minout. Proč?

18.1.2019 v 13:15 | Karma článku: 20.78 | Přečteno: 444 | Diskuse

Vladimír Hauk

Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!

Bangkok. Budhistické chrámy, mrakodrapy ze skla a betonu, vodní kanály, voňavé tržnice. A také pověstný noční život plný atraktivních sexy dívek. Bary, masážní salony. Pro osamocené muže velice nebezpečné místo!

22.12.2018 v 18:44 | Karma článku: 22.06 | Přečteno: 907 | Diskuse

Vladimír Hauk

Železná opona EU

Životem v Schengenském prostoru jsme si odvykli na opravdové hranice. Chodíme si přes ně, kde se nám zachce. Byl jsem zvědavý, jak vypadá skutečná východní hranice EU? Je tam plot? Hlídky? Jak je střežena? Jel jsem se tam podívat.

7.12.2018 v 13:14 | Karma článku: 22.17 | Přečteno: 797 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Mirek Matyáš

Tesla by se divil …

... co všechno se dá koupit pod jeho jménem. Gramofony, rádia, žárovky, LEDky, tranzistory, reproduktory, kondenzátory, zabezpečovací systémy, mikrovlnné spoje, střešní tašky, bateriová úložiště, auta a dokonce i energy savery.

18.2.2019 v 9:10 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 610 | Diskuse

Libor Čermák

Pěší výlet přes Prosecké skály

Současné drobné oteplení mne vyhnalo ven. Vydal jsem se na výlet z Libně přes Prosecké skály do Kobylis. A navštívil přitom jak hezká místa v přírodě, tak i tři významná místa spojená s 2. světovou válkou.

17.2.2019 v 18:34 | Karma článku: 14.06 | Přečteno: 278 |

Michael Pálka

Štrapáce vlakem z Mongolska do socialistické Moskvy, a do socialistického Ćeskoslovenska.

Rusové by řekli"mnogo let tomu nazad", ba pravda. Je to mnoho let, vzpomínky ale, byť poněkud omšelé, zůstávají.

17.2.2019 v 12:03 | Karma článku: 23.14 | Přečteno: 629 | Diskuse

Jana Merunková

Výlet do New Yorku

Loni jsme se s Miladou vydaly na pár dní za velkou louži. Text jsou vlastně emaily, které jsem psala svým rodičům. Četlo je i pár známých a vyhecovali mě vydat je jako cestovatelskou povídku na blogu. Tak tady je...

16.2.2019 v 16:33 | Karma článku: 17.68 | Přečteno: 693 | Diskuse

Miloslava Cejpková

Kdo se bojí do Indie, může zkusit Srí Lanku

- zaslechla jsem v rádiu slova zkušeného cestovatele. O Indii bych ani náhodou neuvažovala, ale takový Cejlon na přelomu února a března je bezvadný nápad. A tak se naše dámská dvojka rozhodla

15.2.2019 v 13:11 | Karma článku: 20.37 | Přečteno: 543 | Diskuse
Počet článků 46 Celková karma 21.98 Průměrná čtenost 795

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Loni jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 

Najdete na iDNES.cz