Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa
Horské stezky v Číně nejsou stejné, jako u nás. Jsou to jednoduše schody. Schody, schody a schody. A tak jsem stoupal po schodech. Bez přestávky. Jen s občasným občerstvením douškem vody. Na první vrchol, jménem East Peak, jsem dorazil za 3 a půl hodiny.
Mířil jsem na slavnou Plank Road in the sky (prkennou cestu v nebi). Stezku, kterou tvoří pár fošen, upevněných v kolmé stěně. Stezku, která je označována za nejnebezpečnější horskou cestu na světě. Z East Peaku je to k ní asi půlhodinka. Samozřejmě po schodech.
Plank Road in the sky – verze pro romantiky:
Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Prkna nejsou hned od začátku. Asi 10 metrů je nutné přetraverzovat po zásecích v kolmé stěně. Ve výši ramen je připevněný řetěz na držení. Konečně prkna. Stezka je široká asi 40 centimetrů. Pode mnou hluboká propast. Nade mnou kolmá skála. Rozeklané vápencové vrcholky a štíty pohoří Hua tvoří impozantní panorama. Připadal jsem si jako v pohádce. Vítr se proháněl po skále a mezi štíty hor plachtili dravci. Na konci stezky prkna opět končí. Pár adrenalinových kroků v zásecích ve stěně a byl jsem v bezpečí. Je zde malá vyhlídková plošina a díra ve skále s taoistickou svatyní. Škoda, že jsem si nekoupil svíčku na zapálení.
Plank Road in The Sky – verze pro realisty:
Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Zde se tvořil zástup čekajících lidí. Po čase jsem se i já dočkal. Za 30 Juanů jsem vyfasoval horolezecký úvazek se dvěma karabinami. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Chvíli jsem čekal, až se vytvoří mezera mezi lidmi, jdoucími v opačném směru. Na žebříku za mnou byl už citelný zástup dalších netrpělivců. Konečně volno. Pár rychlých kroků po zásecích ve skále a byl jsem na prknech. Že je dole nějaká propast jsem si v tom spěchu ani nestačil všimnout. Pokračoval jsem po prknech a míjel protijdoucí turisty. Kdo půjde u stěny a kdo půjde na vnější straně? Obkračovali jsme se, tělo na tělo. Ve skalní úžlabině byl minipřístřešek fotografů. Měli tu tiskárnu i laminovačku. „Pane, chcete vyfotit? 40 Juanů malá fotka, 60 velká.“ Zaplatil jsem. Fotograf visel na úvazku ve skále. „Víc, vykloňte se víc nad propast. Ať je to cool“. Zapózoval jsem do objektivu a potom pokračoval na konec stezky. Na vyhlídkové plošině jsem udělal pár fotek. Pozdravil jsem panáčka v taoistické svatyni a vyrazil na cestu zpět. Moje „cool“ fotka už na mě čekala. Vytisknutá a zalaminovaná. Přímo tady na skále. Po prknech jsem přetraverzoval řadu protijdoucích turistů, vylezl po žebříku a vrátil úvazek. Cesta po Plank Road byla u konce. Že jsem se procházel po pár úzkých fošnách nad propastí? Ani jsem si to nestačil pořádně uvědomit. Ale stejně to stálo za to.
Plank Road in The Sky – verze pro strašpytly:
Před nástupem ke stezce Plank Road je malý chrám. Jeho součástí je průchozí místnost se zelenou stěnou. Nachází se zde malé fotostudio. „Bojíte se jít na nejnebezpečnější stezku světa? Nevadí. Postavte se sem, před tu zelenou stěnu. Zapózujte, jako že se držíte řetězu a vykláníte se nad propast. Ano, To je ono. Chviku strpení. Jen nasynchronizujeme pozadí. Bude to super fotka. Všichni vám ji budou závidět. Chvilku počkejte, hned ji zalaminujeme. K Plank Road ani chodit nemusíte. Stejně je tam fronta.“
Pohoří Huashan je krásné, impozantní, velkolepé. Dechberoucí výhledy a fantastické scenerie. Čtyři hlavní vrcholy jsou však plné lidí. Většina z nich sem přijede lanovkou. Dámy v kloboucích, rodinky s malými dětmi, individuální turisti. Jednoduše hlava na hlavě. Kromě procházky po Plank Road jsem tu měl ještě jeden důvod k radosti. Mezi masou čínských turistů jsem potkal dva Čechy. Poprvé, po skoro deseti tisíci kilometrech mojí bláznivé cesty. Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.
Kompletní galerie včetně schodů :-) zde
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Vladimír Hauk
Srdce a kříž v Pobaltí
Mys Kolka je špičatý výběžek lotyšské pevniny do Baltského moře. Inspirováni drsně divokým pobřežím jsme se s mojí milou rozhodli zkusit natočit klip k jedné z mých nejmilejších písniček oslavovaného i zatracovaného autora.
Vladimír Hauk
Na skok v KL
Křídla Air Asia mě odnášela z Bangkoku dále po trase cesty kolem světa. Cílem byly Filipíny. Předtím však ještě mezipřistání v Kuala Lumpuru. Krátká zastávka, jen tak na skok. Jenže do KL se jindy jezdí skutečně NA SKOK!!!
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině „s babou“ 2
Na osamělé vlky číhá v Bangkoku řada nástrah. Proto tam doporučuji cestovat preventivně vždy s partnerkou. Naposledy jsem ale mířil do města hříchu sám. Riziko selhání jsem vyřešil stylově. Svěřil jsem se do péče místní kamarádky.
Vladimír Hauk
Každý plán se může podělat, aneb jak (ne)překonat Tichý oceán
Před 3 lety jsem vyrazil na cestu kolem světa. Na etapy. Vlaky a autobusy jsem se dostal až do Malajsie. Kudy ale dál? Přes Indonésii?Austrálii?Papuu Novou Guineu?Filipíny?Přes Japonsko?Vždycky nakonec narazíte na Tichý oceán...
Vladimír Hauk
Kanibalové jedí lepidlo na tapety
Jayapura je nejvýchodnějším městem provincie Západní Papua. Leží u jezera Sentani. Na jeho břehu se koná kulturní festival s názvem Papeda. Papeda je tradiční papuánský pokrm. Připomíná lepidlo na tapety. To jsem musel ochutnat.
Vladimír Hauk
Lidožroutská babička vaří fantasticky
Papua je ostrov bývalých kanibalů. Západní půlka patří Indonésii. Raja Ampat je papuánský korálový ráj. Splnil se mi sen. Spát v chatrči pod palmami nad šplouchajícím přílivem. Kuchyni vládla lidožroutská babička. Vařila famózně.
Vladimír Hauk
V Indonéské nemocnici můžete snadno padnout do chomoutu
Pohled do mobilu, pár nepozorných kroků, díra v chodníku. Noha naštěstí zůstala celá. Jen ze dvou míst crčela krev přes černé bláto. Nemocnice, šití, převaz, sestřička na lovu. Jen tak tak, že jsem neskončil v chomoutu.
Vladimír Hauk
Spali jste už v rakvi?
Pardon, v kapsli? Začalo to v Japonsku. Manažérům se nechtělo po práci domů. Raději se uložili do hi-tech rakví u svých kanceláří. Dnes se kapslový fenomén šíří po světě. Nahrazuje společné pokoje hostelů. To jsem musel zkusit!
Vladimír Hauk
Barevný slum milionářů z chatrčí
Indonéský Malang je druhým největším městem východní Jávy. Jodipan, malá čtvrť barevných domečků u řeky, leží přímo v centru. Špinavý a páchnoucí slum se proměnil v místo, které žádný návštěvník města nemůže minout. Proč?
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!
Bangkok. Budhistické chrámy, mrakodrapy ze skla a betonu, vodní kanály, voňavé tržnice. A také pověstný noční život plný atraktivních sexy dívek. Bary, masážní salony. Pro osamocené muže velice nebezpečné místo!
Vladimír Hauk
Železná opona EU
Životem v Schengenském prostoru jsme si odvykli na opravdové hranice. Chodíme si přes ně, kde se nám zachce. Byl jsem zvědavý, jak vypadá skutečná východní hranice EU? Je tam plot? Hlídky? Jak je střežena? Jel jsem se tam podívat.
Vladimír Hauk
2 dny v multikulturním kotli
Kuala Lumpur. Metropole Malajsie. Město mnoha kultur. Odpoledne v hinduistické svatyni, noc v čínské čtvrti a večer s muslimskou rodinou. Místní vám řeknou nejlíp, jak to u nich chodí
Vladimír Hauk
Procházka v oblacích na ostrově orlů
Cesta z království Buddhy do království půlměsíce. Bollywoodský zážitek na trajektu. Langkawi, ostrov orlů. Sky Bridge v oblacích nad tropickou džunglí. Impozantní výhledy, když matka příroda dovolí.
Vladimír Hauk
Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!
Pláže lemované oblými skalisky. Palmy s kokosovými ořechy nakloněné nad bílým pískem. Blankytně modré moře omývající břeh zpěněnými vlnami. Taková je evropská představa ráje. Chtěl jsem jej vidět z výšky.
Vladimír Hauk
Silvestr v Bangkoku - šílenství v ulici Khao San
Bangkok. Město budhistických chrámů a svatých míst. Také město neřesti a placeného sexu. Město, které nikdy nespí. Ulice Khao San je jedním z míst, kde noc je stále mladá. Jaké to tam bylo na Silvestra?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/