Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

20. 09. 2017 8:55:38
Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

Horské stezky v Číně nejsou stejné, jako u nás. Jsou to jednoduše schody. Schody, schody a schody. A tak jsem stoupal po schodech. Bez přestávky. Jen s občasným občerstvením douškem vody. Na první vrchol, jménem East Peak, jsem dorazil za 3 a půl hodiny.

Mířil jsem na slavnou Plank Road in the sky (prkennou cestu v nebi). Stezku, kterou tvoří pár fošen, upevněných v kolmé stěně. Stezku, která je označována za nejnebezpečnější horskou cestu na světě. Z East Peaku je to k ní asi půlhodinka. Samozřejmě po schodech.

Plank Road in the sky – verze pro romantiky:

Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Prkna nejsou hned od začátku. Asi 10 metrů je nutné přetraverzovat po zásecích v kolmé stěně. Ve výši ramen je připevněný řetěz na držení. Konečně prkna. Stezka je široká asi 40 centimetrů. Pode mnou hluboká propast. Nade mnou kolmá skála. Rozeklané vápencové vrcholky a štíty pohoří Hua tvoří impozantní panorama. Připadal jsem si jako v pohádce. Vítr se proháněl po skále a mezi štíty hor plachtili dravci. Na konci stezky prkna opět končí. Pár adrenalinových kroků v zásecích ve stěně a byl jsem v bezpečí. Je zde malá vyhlídková plošina a díra ve skále s taoistickou svatyní. Škoda, že jsem si nekoupil svíčku na zapálení.

Plank Road in The Sky – verze pro realisty:

Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Zde se tvořil zástup čekajících lidí. Po čase jsem se i já dočkal. Za 30 Juanů jsem vyfasoval horolezecký úvazek se dvěma karabinami. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Chvíli jsem čekal, až se vytvoří mezera mezi lidmi, jdoucími v opačném směru. Na žebříku za mnou byl už citelný zástup dalších netrpělivců. Konečně volno. Pár rychlých kroků po zásecích ve skále a byl jsem na prknech. Že je dole nějaká propast jsem si v tom spěchu ani nestačil všimnout. Pokračoval jsem po prknech a míjel protijdoucí turisty. Kdo půjde u stěny a kdo půjde na vnější straně? Obkračovali jsme se, tělo na tělo. Ve skalní úžlabině byl minipřístřešek fotografů. Měli tu tiskárnu i laminovačku. „Pane, chcete vyfotit? 40 Juanů malá fotka, 60 velká.“ Zaplatil jsem. Fotograf visel na úvazku ve skále. „Víc, vykloňte se víc nad propast. Ať je to cool“. Zapózoval jsem do objektivu a potom pokračoval na konec stezky. Na vyhlídkové plošině jsem udělal pár fotek. Pozdravil jsem panáčka v taoistické svatyni a vyrazil na cestu zpět. Moje „cool“ fotka už na mě čekala. Vytisknutá a zalaminovaná. Přímo tady na skále. Po prknech jsem přetraverzoval řadu protijdoucích turistů, vylezl po žebříku a vrátil úvazek. Cesta po Plank Road byla u konce. Že jsem se procházel po pár úzkých fošnách nad propastí? Ani jsem si to nestačil pořádně uvědomit. Ale stejně to stálo za to.

Plank Road in The Sky – verze pro strašpytly:

Před nástupem ke stezce Plank Road je malý chrám. Jeho součástí je průchozí místnost se zelenou stěnou. Nachází se zde malé fotostudio. „Bojíte se jít na nejnebezpečnější stezku světa? Nevadí. Postavte se sem, před tu zelenou stěnu. Zapózujte, jako že se držíte řetězu a vykláníte se nad propast. Ano, To je ono. Chviku strpení. Jen nasynchronizujeme pozadí. Bude to super fotka. Všichni vám ji budou závidět. Chvilku počkejte, hned ji zalaminujeme. K Plank Road ani chodit nemusíte. Stejně je tam fronta.“

Pohoří Huashan je krásné, impozantní, velkolepé. Dechberoucí výhledy a fantastické scenerie. Čtyři hlavní vrcholy jsou však plné lidí. Většina z nich sem přijede lanovkou. Dámy v kloboucích, rodinky s malými dětmi, individuální turisti. Jednoduše hlava na hlavě. Kromě procházky po Plank Road jsem tu měl ještě jeden důvod k radosti. Mezi masou čínských turistů jsem potkal dva Čechy. Poprvé, po skoro deseti tisíci kilometrech mojí bláznivé cesty. Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.

Kompletní galerie včetně schodů :-) zde

Autor: Vladimír Hauk | středa 20.9.2017 8:55 | karma článku: 30.67 | přečteno: 1379x


Další články blogera

Vladimír Hauk

Procházka v oblacích na ostrově orlů

Cesta z království Buddhy do království půlměsíce. Bollywoodský zážitek na trajektu. Langkawi, ostrov orlů. Sky Bridge v oblacích nad tropickou džunglí. Impozantní výhledy, když matka příroda dovolí.

2.9.2018 v 18:32 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 202 | Diskuse

Vladimír Hauk

Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!

Pláže lemované oblými skalisky. Palmy s kokosovými ořechy nakloněné nad bílým pískem. Blankytně modré moře omývající břeh zpěněnými vlnami. Taková je evropská představa ráje. Chtěl jsem jej vidět z výšky.

1.8.2018 v 18:44 | Karma článku: 20.84 | Přečteno: 479 | Diskuse

Vladimír Hauk

Silvestr v Bangkoku - šílenství v ulici Khao San

Bangkok. Město budhistických chrámů a svatých míst. Také město neřesti a placeného sexu. Město, které nikdy nespí. Ulice Khao San je jedním z míst, kde noc je stále mladá. Jaké to tam bylo na Silvestra?

1.7.2018 v 19:05 | Karma článku: 19.60 | Přečteno: 327 | Diskuse

Vladimír Hauk

Podzemním tunelem do Thajska a město s největší svíčkou na světě

Hranice z Laosu do Thajska jsme překročili zvláštním způsobem. V betonovém tunelu pod zemí. Ve městě Ubon Ratchathani mají největší svíčku na světě, málo bílých turistů a vlídné lidi. Co víc si přát první den v další zemi.

17.6.2018 v 18:09 | Karma článku: 21.11 | Přečteno: 215 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Stanislava Boudová

Hasiče volat nebudu! Potápěči to jistí!

Tjo, nejsem přece blbá blondýna! Znám svoje limity i limity miláčka Rineke. Takovému riziku nás nevystavím ani náhodou! A tak bohatá nejsem, abych platila potápěče v kapitalistické cizině!

19.9.2018 v 16:55 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 164 | Diskuse

Michal Hruška

Albánská cesta (1) Vyrážíme do Pešti

Máme rádi cestování. Pravidelně, každý rok, se snažíme vyrazit alespoň na jeden větší výlet, jak říkám, poznat cizí kraje a ochutnávat krojovaná jídla. Proto jsme už koncem roku začali plánovat, kam v roce 2018 vyrazíme.

19.9.2018 v 13:12 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 218 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 10. - První dojmy z druhé cesty

Tři roky uplynuly od doby, kdy jsem byl v Severní Koreji poprvé. Od té doby se hodně změnilo. Severní Korea je, jak se říká v Asii, same same, but different. Jsou ale místa a obyvatelé, kde a pro které se nezměnilo vůbec nic.

19.9.2018 v 8:02 | Karma článku: 16.12 | Přečteno: 546 | Diskuse

Michal Tříska

Lednicko-valtický areál - 1/2

Vydejte se do jednoho z nejrozsáhlejších upravených krajinných parků v Evropě, nebo možná i na celém světě, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

19.9.2018 v 7:05 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 268 | Diskuse

Jan Paroubek

Tak tentokrát se to nezvrtlo ve Švýcarsku, ale ve Vyžlovce

Aneb všude platí: „všechno je jen o lidech“Proč lidé dělají to, co je nebaví? Proč, když je práce štve, dělají vše proto, aby naštvali i ostatní?Velmi volně navazuje na https://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676578

18.9.2018 v 16:45 | Karma článku: 12.59 | Přečteno: 352 | Diskuse
Počet článků 41 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 785

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Loni jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 





Najdete na iDNES.cz