Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

20. 09. 2017 8:55:38
Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

Horské stezky v Číně nejsou stejné, jako u nás. Jsou to jednoduše schody. Schody, schody a schody. A tak jsem stoupal po schodech. Bez přestávky. Jen s občasným občerstvením douškem vody. Na první vrchol, jménem East Peak, jsem dorazil za 3 a půl hodiny.

Mířil jsem na slavnou Plank Road in the sky (prkennou cestu v nebi). Stezku, kterou tvoří pár fošen, upevněných v kolmé stěně. Stezku, která je označována za nejnebezpečnější horskou cestu na světě. Z East Peaku je to k ní asi půlhodinka. Samozřejmě po schodech.

Plank Road in the sky – verze pro romantiky:

Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Prkna nejsou hned od začátku. Asi 10 metrů je nutné přetraverzovat po zásecích v kolmé stěně. Ve výši ramen je připevněný řetěz na držení. Konečně prkna. Stezka je široká asi 40 centimetrů. Pode mnou hluboká propast. Nade mnou kolmá skála. Rozeklané vápencové vrcholky a štíty pohoří Hua tvoří impozantní panorama. Připadal jsem si jako v pohádce. Vítr se proháněl po skále a mezi štíty hor plachtili dravci. Na konci stezky prkna opět končí. Pár adrenalinových kroků v zásecích ve stěně a byl jsem v bezpečí. Je zde malá vyhlídková plošina a díra ve skále s taoistickou svatyní. Škoda, že jsem si nekoupil svíčku na zapálení.

Plank Road in The Sky – verze pro realisty:

Nástup ke stezce vede po chodníku ve skále jištěném zábradlím. Zde se tvořil zástup čekajících lidí. Po čase jsem se i já dočkal. Za 30 Juanů jsem vyfasoval horolezecký úvazek se dvěma karabinami. Následuje sestup úžlabinou po kovovém žebříku. Na jeho konci začíná slavná stezka. Chvíli jsem čekal, až se vytvoří mezera mezi lidmi, jdoucími v opačném směru. Na žebříku za mnou byl už citelný zástup dalších netrpělivců. Konečně volno. Pár rychlých kroků po zásecích ve skále a byl jsem na prknech. Že je dole nějaká propast jsem si v tom spěchu ani nestačil všimnout. Pokračoval jsem po prknech a míjel protijdoucí turisty. Kdo půjde u stěny a kdo půjde na vnější straně? Obkračovali jsme se, tělo na tělo. Ve skalní úžlabině byl minipřístřešek fotografů. Měli tu tiskárnu i laminovačku. „Pane, chcete vyfotit? 40 Juanů malá fotka, 60 velká.“ Zaplatil jsem. Fotograf visel na úvazku ve skále. „Víc, vykloňte se víc nad propast. Ať je to cool“. Zapózoval jsem do objektivu a potom pokračoval na konec stezky. Na vyhlídkové plošině jsem udělal pár fotek. Pozdravil jsem panáčka v taoistické svatyni a vyrazil na cestu zpět. Moje „cool“ fotka už na mě čekala. Vytisknutá a zalaminovaná. Přímo tady na skále. Po prknech jsem přetraverzoval řadu protijdoucích turistů, vylezl po žebříku a vrátil úvazek. Cesta po Plank Road byla u konce. Že jsem se procházel po pár úzkých fošnách nad propastí? Ani jsem si to nestačil pořádně uvědomit. Ale stejně to stálo za to.

Plank Road in The Sky – verze pro strašpytly:

Před nástupem ke stezce Plank Road je malý chrám. Jeho součástí je průchozí místnost se zelenou stěnou. Nachází se zde malé fotostudio. „Bojíte se jít na nejnebezpečnější stezku světa? Nevadí. Postavte se sem, před tu zelenou stěnu. Zapózujte, jako že se držíte řetězu a vykláníte se nad propast. Ano, To je ono. Chviku strpení. Jen nasynchronizujeme pozadí. Bude to super fotka. Všichni vám ji budou závidět. Chvilku počkejte, hned ji zalaminujeme. K Plank Road ani chodit nemusíte. Stejně je tam fronta.“

Pohoří Huashan je krásné, impozantní, velkolepé. Dechberoucí výhledy a fantastické scenerie. Čtyři hlavní vrcholy jsou však plné lidí. Většina z nich sem přijede lanovkou. Dámy v kloboucích, rodinky s malými dětmi, individuální turisti. Jednoduše hlava na hlavě. Kromě procházky po Plank Road jsem tu měl ještě jeden důvod k radosti. Mezi masou čínských turistů jsem potkal dva Čechy. Poprvé, po skoro deseti tisíci kilometrech mojí bláznivé cesty. Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.

Kompletní galerie včetně schodů :-) zde

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Vladimír Hauk | středa 20.9.2017 8:55 | karma článku: 30.50 | přečteno: 1340x


Další články blogera

Vladimír Hauk

Srp, kladivo a Buddha

Lidově demokratická republika s vládou jedné strany. Rudé vlajky se srpem a kladivem na každém rohu. Ale také tisíce a tisíce Buddhů a úchvatné chrámy z betonu. I takový je Laos.

16.4.2018 v 13:03 | Karma článku: 19.86 | Přečteno: 352 | Diskuse

Vladimír Hauk

Proč je laoská káva nejlepší? Roste mezi vodopády.

Divoká džungle s pohádkovými vodopády. Rázovité vesničky s domy na kůlech. Kávovníkové plantáže ukryté v tropickém lese. Takové je Bolaven Plateau v jižním Laosu. Místo, kde se pěstuje ta nejlepší káva.

6.4.2018 v 19:01 | Karma článku: 21.79 | Přečteno: 216 | Diskuse

Vladimír Hauk

Tuk-tukem za Buddhou

Sepnete dlaně a ukloníte se. Prsty se lehce dotknou čela. Tak začíná každý kontakt s místními. Laos je budhistická země. V okolí Thakheku je velké množství jeskyní. Mnohé z nich slouží jako budhistické svatyně. Dosáhneme osvícení?

14.3.2018 v 13:13 | Karma článku: 20.04 | Přečteno: 237 | Diskuse

Vladimír Hauk

Štědrý den v autobusu plném zelí. K Mekongu s tajfunem v zádech.

Noc na pryčně vietnamského vlaku byla za námi. Autobus do Laosu byl plný zelí a mrkve. Tajfun bičoval vietnamsko-laoskou hranici. V údolí řeky Mekong už byl klid a mír. Štědrý den i večer s asijskou příchutí.

28.2.2018 v 13:13 | Karma článku: 21.04 | Přečteno: 323 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Nikola Dzurianova

Cena lidského života na Zanzibaru

Periferně jsem vnímala lidi u silnice. Oni se tam válí denně, takže normálka. Zničeho nic nám vběhlo asi dvouleté dítě do cesty. To už normální není. Navíc, když mu jeho matka nařídila: běž

25.4.2018 v 15:08 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 906 | Diskuse

Radim Teodor Bílek

V únoru do Kazachstánu? Jen pro silně otužilé povahy!

Mrazivá zima tak silná, že cítíte ledové vložky v nose. Ledově křupající sníh pod nohami přestávající klouzat. Zima tak silná, že ani psa venku pobíhat neuvidíte. A my dva - blázniví Češi Karel a Radim, natěšení na pořádnou zimu!

25.4.2018 v 8:00 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 267 | Diskuse

Tereza Létalová

El Choro trek v Bolivii - noční můra v džungli

El Choro je jeden z nejpopulárnějších vícedenních treků v Bolívii. Začíná na 4650 m n.m. a pomalu se spouští do městečka Coroico na 1750 m n.m. Náš výlet se z hezké procházky po horách a lesích změnil na noční můru v džungli.

24.4.2018 v 21:33 | Karma článku: 9.79 | Přečteno: 257 | Diskuse

Tereza Létalová

Czickontheroad o peruánských pokrmech + recept na jednu klasiku

Pro mnohé cestovatele je nejlepším zážitkem ochutnávání místních dobrot, my nejsme jiní a během našich 2 měsíců v Peru jsme toho okusili opravdu hodně. A tak jsem se rozhodla vám nějaké ty dobrůtky ukázat v tomto krátkém průvodci.

24.4.2018 v 13:09 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 104 | Diskuse

Ladislav Větvička

Černy hermelin a nabidka, kera se neodmita

"Ladik, jedu do třech ukrajinskych pivovaru, kde robi češti sladci, nechceš jet se mnou? Ukažou ti, jak se robi černy hermelin," volal kamoš. Jak vidite z popisu teto hruzostrašne sceny, su prostě nabidky, kere nemožete odmitnut.

24.4.2018 v 11:33 | Karma článku: 46.40 | Přečteno: 8359 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 20.92 Průměrná čtenost 831

Miluju dálky, hory, exotická i všední místa, jednoduše baví mě poznávat svět. Jsem ale také táta od rodiny, která potřebuje můj čas, péči i peníze. To s velkým cestováním nejde úplně dohromady.

Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Loni jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně jsem vyrazil.

Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://tatakolemsveta.cz

https://www.facebook.com/tatakolemsveta/

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.