Srp, kladivo a Buddha

Lidově demokratická republika s vládou jedné strany. Rudé vlajky se srpem a kladivem na každém rohu. Ale také tisíce a tisíce Buddhů a úchvatné chrámy z betonu. I takový je Laos.

Měli jsme jeden den na zevlování. Půjčili jsme si motorku a bez cíle objevovali město Pakse. Metropoli jižní provincie Champasak.

Lidově demokratickou republiku Laos stále řídí vláda jedné revoluční strany. Partajní vlajka se srpem a kladivem vlaje na každém významnějším místě. Před úřady, nemocnicemi, školami i chrámy. I v Laosu se však už řadu let úspěšně buduje kapitalizmus. Čínský vzor táhne. Z rudých vlajek se stal byznys. Ve stáncích se suvenýry jich jsou haldy.

Laos je však hlavně země budhistická. Buddhové různých velikostí jsou všude. A také buddhistické chrámy. Nové svatyně jsou z betonu a rostou jako houby po dešti. Dokonalá práce. Včetně neuvěřitelných detailů. Hadi se šupinami, vyceněnými zuby a vyplazenými jazyky. Lvi s hřívou, ptáci, svaté sošky, kudrlinky na střechách. Perfektní cementařina. Po nabarvení vás ani nenapadne, že pod povrchem se skrývá obyčejný beton.

Přejeli jsme most přes Mekong. Na kopci za ním sedí obří zlatý Buddha. Životodárná řeka i celé město mu leží u nohou.

Hlídat město mu pomáhá celá armáda Buddhů sedících za ním.

Odbočili jsme na vedlejší prašnou cestu na úpatí kopce. Náhodou jsme tam objevili několik Buddhů skrytých v lesíku. Sedícího, ležícího i stojícího. Na Buddhu tu zkrátka narazíte na každém kroku.

Laosu se kdysi říkalo: „království milionu slonů pod bílým slunečníkem.“ Dnešní parafráze starého názvu by mohla znít: „země milionu Buddhů pod rudou vlajkou.“

Tak či tak je Laos pohádková země. Krásná, klidná a vlídná. S upřímnými úsměvy. Nezkažená masovou turistikou. Mělo by to ještě nějaký čas vydržet. Laos, na rozdíl od svých sousedů, totiž nemá moře.