V Indonéské nemocnici můžete snadno padnout do chomoutu
Surabaya je druhé největší město Indonésie. S foťákem a pár drobnými v kapse jsem vyrazil na procházku. Špinavé ulice, rozbité chodníky, dopravní chaos. Indonéská města jsou místa, kde byste opravdu nechtěli žít.
Objevil jsem starou čtvrť s labyrintem úzkých uliček. Místní se ke mně nadšeně hlásili. Mluvili jsme sice jinými jazyky, ale kdo by se o takovou banalitu staral. Hlavně, že jsme si rozuměli.
V malé hospůdce jsem si objednal Nasi goreng a kuřecí polévku. Měli tu samé asijské dobroty. Houf dětí však čekal frontu na hranolky s kečupem. Kam ten svět spěje?
Setmělo se. Podle mapy v mobilu to k hotelu nebylo daleko. Těšil jsem se na studené pivo na střešní terase. Vykročil jsem s očima na displeji. Snad proto, jestli se tečka pohne správným směrem.
Pár kroků a….pevná zem pod nohama se ztratila. Mobil odletěl kamsi na chodník. Nechápal jsem, co se stalo. Po chvíli jsem vylezl ze špinavé díry. Obě nohy byly až po kolena pokryté černým mazlavým blátem. Z pravé holeně vytékaly dva čůrky krve a mísily se s černou špínou. Na tmavém chodníku nebylo ani živáčka.
Dobelhal jsem se k nedaleké nákupní galerii. Lidé z ochranky hned pochopili, co potřebuju. V podzemním parkovišti tekla voda z kohoutku u podlahy. O tom, jestli je nezávadná, jsem dlouho nepřemýšlel. Proti černému blátu byla křišťálově čistá.
Na noze se objevily dvě rány. Delší povrchní řez uprostřed holeně a menší hlubší rána blízko kotníku. Lidi z ochranky mi rány vydezinfikovali a překryli sterilními tampony. Jeden chlapík mě potom dokonce odvezl do nemocnice. Jak rád bych všem ještě jednou za všechno poděkoval.
Siloam hospital je moderní nemocnice. Na emergency šlo všechno jako na drátku. Sestra mi vyčistila ránu, úřednice sepsala všechny papíry. Jako na potvoru jsem kartičku pojišťovny nechal v hotelu. Ten den jsem holt moc rozumu nepobral. Domluvili jsme se na přímé platbě. Recepční mi pro jistotu odebrala pas.
Službu konající mladý doktor se pustil do šití. Vypadal nezkušeně. Sestřička mu pinzetou podávala nit, aby měl co nejméně práce. Na vrchní ránu stačily 3 stehy. V té spodní ale chybělo kus tkáně. Doktor tam přesto dva stehy vytvořil. Sestřička vše překryla a zalepila. Dostal jsem prášky na bolest a antibiotika na 5 dní. Každé 3 dny si mám dojít na převaz a za 10 dní na vyndání stehů. Zaplatil jsem kartou, dostal zpět svůj pas a taxíkem se vrátil do hotelu.
Hlavou mi letělo tisíc myšlenek. Byl jsem třetí den na cestě. Přede mnou tři týdny největšího dobrodružství života. Korálový ráj Raja Ampat, Papua Nová Guinea, Šalomounovy ostrovy, Fiji, Havaj. Nakoupené letenky. Můžu pokračovat nebo se mám raději vrátit domů? Co když se noha nebude hojit? Zvítězil kompromis. V odlehčeném režimu budu pokračovat dál. Budu chodit na převazy a nohu mít co nejvíce v klidu. Na hranicích s PNG se uvidí, jestli vstoupím do země lidojedů nebo sbalím baťůžek a poletím domů.
Zapípal mi mobil. Zpráva z neznámého čísla: „Ahoj, tady je sestřička z nemocnice. Chtěla jsem se zeptat, jak se ti daří? A také jestli jsi ženatý?“
Kde sakra vzala moje číslo? Samozřejmě z papírů, které jsem vyplňoval.
Odpověděl jsem diplomaticky: „ Ženatý nejsem, ale mám gérlfrend.“
„To nevadí, tak budeme alespoň kamarádi. Dávej pozor na svoji nohu, já se zase ozvu. Nemáš nějakého přítele, který hledá ženu?“
Co z toho plyne pánové? V Indonésii dávejte pozor na cestu. Nemusíte spadnout jenom do díry, ale také do chomoutu :-)
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Vladimír Hauk
Srdce a kříž v Pobaltí
Mys Kolka je špičatý výběžek lotyšské pevniny do Baltského moře. Inspirováni drsně divokým pobřežím jsme se s mojí milou rozhodli zkusit natočit klip k jedné z mých nejmilejších písniček oslavovaného i zatracovaného autora.
Vladimír Hauk
Na skok v KL
Křídla Air Asia mě odnášela z Bangkoku dále po trase cesty kolem světa. Cílem byly Filipíny. Předtím však ještě mezipřistání v Kuala Lumpuru. Krátká zastávka, jen tak na skok. Jenže do KL se jindy jezdí skutečně NA SKOK!!!
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině „s babou“ 2
Na osamělé vlky číhá v Bangkoku řada nástrah. Proto tam doporučuji cestovat preventivně vždy s partnerkou. Naposledy jsem ale mířil do města hříchu sám. Riziko selhání jsem vyřešil stylově. Svěřil jsem se do péče místní kamarádky.
Vladimír Hauk
Každý plán se může podělat, aneb jak (ne)překonat Tichý oceán
Před 3 lety jsem vyrazil na cestu kolem světa. Na etapy. Vlaky a autobusy jsem se dostal až do Malajsie. Kudy ale dál? Přes Indonésii?Austrálii?Papuu Novou Guineu?Filipíny?Přes Japonsko?Vždycky nakonec narazíte na Tichý oceán...
Vladimír Hauk
Kanibalové jedí lepidlo na tapety
Jayapura je nejvýchodnějším městem provincie Západní Papua. Leží u jezera Sentani. Na jeho břehu se koná kulturní festival s názvem Papeda. Papeda je tradiční papuánský pokrm. Připomíná lepidlo na tapety. To jsem musel ochutnat.
Vladimír Hauk
Lidožroutská babička vaří fantasticky
Papua je ostrov bývalých kanibalů. Západní půlka patří Indonésii. Raja Ampat je papuánský korálový ráj. Splnil se mi sen. Spát v chatrči pod palmami nad šplouchajícím přílivem. Kuchyni vládla lidožroutská babička. Vařila famózně.
Vladimír Hauk
Spali jste už v rakvi?
Pardon, v kapsli? Začalo to v Japonsku. Manažérům se nechtělo po práci domů. Raději se uložili do hi-tech rakví u svých kanceláří. Dnes se kapslový fenomén šíří po světě. Nahrazuje společné pokoje hostelů. To jsem musel zkusit!
Vladimír Hauk
Barevný slum milionářů z chatrčí
Indonéský Malang je druhým největším městem východní Jávy. Jodipan, malá čtvrť barevných domečků u řeky, leží přímo v centru. Špinavý a páchnoucí slum se proměnil v místo, které žádný návštěvník města nemůže minout. Proč?
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!
Bangkok. Budhistické chrámy, mrakodrapy ze skla a betonu, vodní kanály, voňavé tržnice. A také pověstný noční život plný atraktivních sexy dívek. Bary, masážní salony. Pro osamocené muže velice nebezpečné místo!
Vladimír Hauk
Železná opona EU
Životem v Schengenském prostoru jsme si odvykli na opravdové hranice. Chodíme si přes ně, kde se nám zachce. Byl jsem zvědavý, jak vypadá skutečná východní hranice EU? Je tam plot? Hlídky? Jak je střežena? Jel jsem se tam podívat.
Vladimír Hauk
2 dny v multikulturním kotli
Kuala Lumpur. Metropole Malajsie. Město mnoha kultur. Odpoledne v hinduistické svatyni, noc v čínské čtvrti a večer s muslimskou rodinou. Místní vám řeknou nejlíp, jak to u nich chodí
Vladimír Hauk
Procházka v oblacích na ostrově orlů
Cesta z království Buddhy do království půlměsíce. Bollywoodský zážitek na trajektu. Langkawi, ostrov orlů. Sky Bridge v oblacích nad tropickou džunglí. Impozantní výhledy, když matka příroda dovolí.
Vladimír Hauk
Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!
Pláže lemované oblými skalisky. Palmy s kokosovými ořechy nakloněné nad bílým pískem. Blankytně modré moře omývající břeh zpěněnými vlnami. Taková je evropská představa ráje. Chtěl jsem jej vidět z výšky.
Vladimír Hauk
Silvestr v Bangkoku - šílenství v ulici Khao San
Bangkok. Město budhistických chrámů a svatých míst. Také město neřesti a placeného sexu. Město, které nikdy nespí. Ulice Khao San je jedním z míst, kde noc je stále mladá. Jaké to tam bylo na Silvestra?
Vladimír Hauk
Podzemním tunelem do Thajska a město s největší svíčkou na světě
Hranice z Laosu do Thajska jsme překročili zvláštním způsobem. V betonovém tunelu pod zemí. Ve městě Ubon Ratchathani mají největší svíčku na světě, málo bílých turistů a vlídné lidi. Co víc si přát první den v další zemi.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/