Každý plán se může podělat, aneb jak (ne)překonat Tichý oceán
Budu-li tak daleko, má cenu se ještě vracet zpátky? Nebude lepší překonat velkou louži a dostat se až do Ameriky? Dá se přeletět Tichý oceán za rozumnou cenu?
Sednul jsem k počítači, začal prohlížet, plánovat, vyhledávat. Po týdnech pátrání jsem vymyslel plán.
Přes Bangkok doletím do Jakarty. Projedu Indonésii až na indonéskou Papuu. Pěšky překročím hranici s PNG, vnitrostátními linkami se dopravím do papuánského hlavního města Port Moresby. Přeletím na Šalomounovy ostrovy a Fidži. Z Fidži pak pravidelnou linkou na Havaj. Z Havaje do Kalifornie je spojů dost a vrátit se z USA do Evropy už není problém. Sečteno a podtrženo to vycházelo na 55 000Kč za letenky. Proti předchozím etapám docela ranec. Jenže tahle etapa je cesta kolem světa sama o sobě. Mám to risknout? Budu-li chtít ušetřit, bude většina letenek v kategorii non-refundable. Co když něco neklapne? Případná ztráta bude velká.
Risknul jsem to. Během 2 večerů jsem nakoupil letenky a za nějaký čas vyrazil. Ze začátku šlo všechno hladce. Přestup v Bangkoku, přelet do Jakarty a Malangu, vlak do Surabayi. Jenže tam se to podělalo. Chvilková nepozornost, díra v chodníku, díra v noze. Nemocnice, šití, antibiotika. Nakonec to dopadlo ještě dobře. V omezeném režimu jsem mohl pokračovat dál. Na ostrově Sulawesi jsem místo plánované návštěvy bizarního trhu v Tomohonu objevoval místní nemocnici. I to k cestování patří. Následoval papuánský korálový ráj Raja Ampat. Čistější moře jsem neviděl. Barevný korálový svět jsem ale pozoroval pouze z nadhledu. Doktor mi jakékoliv máčení zraněné nohy přísně zakázal. Město Jayapura na hranici Indonésie a PNG se však už stalo konečným bodem téhle cesty. Noha se nehojila. Doktor na pohotovosti diagnostikoval infekci a nasadil mi druhá antibiotika. Vrátit se domů bylo racionální a správné rozhodnutí. Podařilo se mi sehnat letenku za přijatelnou cenu 18 000Kč. Jayapura-Jakarta-Bangkok-Frankfurt-Praha. Léčení zabralo celý další měsíc. Čištění, převazy, klidový režim. Díra v noze se postupně zacelila.
Během cesty zpátky jsem zrušil všechny nevypotřebované lety. Většinou jsem dostával stejné odpověďi: „Sorry, vaše letenka je non-refundable“. Peníze přišly pouze za zrušený let z Port Moresby na Šalomounovy ostrovy. Také papuánské aerolinky zahájily proces refundace. Jenže pak přestaly komunikovat. Ale co, hlavně, že mám nohu celou. Mohlo to dopadnout hůř. Na nějakou dobu jsem přestal mít na cestování chuť.
Jenže znáte to. Narkoman bez drogy dlouho nevydrží, alkoholik začne šmejdit po další lahvince a kuřák potřebuje pravidelného čouda. S cestováním je to stejné. Překulila se zima. Mrknul jsem na kalendář nového roku. Velikonoce byly na konci dubna. Následovaly obvyklé květnové svátky.
Čtyři státní svátky ve čtyřech na sebe navazujících týdnech!!!
To se nestává každý rok. Cestovatel s omezenou dovolenou nemůže něco takového nechat jen tak bez povšimnutí. Červík mi znovu začínal vrtat v hlavě.
Papuánským aerolinkám jsem poslal ještě jeden marný dotaz na moji nedořešenou refundaci. Stal se zázrak. Kladnou odpověď jsem dostal okamžitě a další den byly peníze na účtu. Byla to jen kapka v moři, ale nakoplo mě to. Znovu jsem začal počítat, hledat, plánovat. Překonám Pacifik napodruhé?
Na Velký Pátek jsem už seděl v letadle směr Bangkok. Trasa byla tentokrát jiná. Bangkok-Filipíny-PNG-Austrálie-Havaj-San Francisko. Austrálii jsem původně v plánu neměl. Jenže, ze Sydney létá každý den low-cost na Havaj a já potřeboval srazit náklady na minimum. S lítostí jsem oželel Šalomounovy ostrovy a Fidži. Země, které byly v plánu minulé, nešťastně přerušené cesty. Člověk zkrátka nemůže mít všechno.
Tentokrát se nepodělalo nic. Strávil jsem 2 úžasné dny v okolí Bangkoku v doprovodu thajské kamarádky. Při přestupu v Kuala Lumpuru se setkal s malajskými přáteli z minulé cesty. Prožil týden na Filipínách s partou zajišťující vzdělávací programy pro vesnické děti. Užil si pár dní na papuánské vysočině s bratry z kmene Nenga i pár dní na papuánském pobřeží. V Austrálii jsem poprvé na svých cestách zažil ponižující imigrační pohovor, vykompenzovaný bláznivým večerem v tamních šílených barech. Užil si havaj na slastné Havaji i první kroky po americkém kontinentu v kalifornském San Franciscu.
Přesvědčil se o tom, že země je opravdu kulatá a vyzkoušel jsem si jaké to je, omládnout o 1 den. Tichý oceán byl překonán. Má cesta kolem světa se překulila do druhé poloviny.
A o příbězích z téhle cesty budou moje příští blogy…..
Pár obrázků:
Pokračování příště....
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Vladimír Hauk
Srdce a kříž v Pobaltí
Mys Kolka je špičatý výběžek lotyšské pevniny do Baltského moře. Inspirováni drsně divokým pobřežím jsme se s mojí milou rozhodli zkusit natočit klip k jedné z mých nejmilejších písniček oslavovaného i zatracovaného autora.
Vladimír Hauk
Na skok v KL
Křídla Air Asia mě odnášela z Bangkoku dále po trase cesty kolem světa. Cílem byly Filipíny. Předtím však ještě mezipřistání v Kuala Lumpuru. Krátká zastávka, jen tak na skok. Jenže do KL se jindy jezdí skutečně NA SKOK!!!
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině „s babou“ 2
Na osamělé vlky číhá v Bangkoku řada nástrah. Proto tam doporučuji cestovat preventivně vždy s partnerkou. Naposledy jsem ale mířil do města hříchu sám. Riziko selhání jsem vyřešil stylově. Svěřil jsem se do péče místní kamarádky.
Vladimír Hauk
Kanibalové jedí lepidlo na tapety
Jayapura je nejvýchodnějším městem provincie Západní Papua. Leží u jezera Sentani. Na jeho břehu se koná kulturní festival s názvem Papeda. Papeda je tradiční papuánský pokrm. Připomíná lepidlo na tapety. To jsem musel ochutnat.
Vladimír Hauk
Lidožroutská babička vaří fantasticky
Papua je ostrov bývalých kanibalů. Západní půlka patří Indonésii. Raja Ampat je papuánský korálový ráj. Splnil se mi sen. Spát v chatrči pod palmami nad šplouchajícím přílivem. Kuchyni vládla lidožroutská babička. Vařila famózně.
Vladimír Hauk
V Indonéské nemocnici můžete snadno padnout do chomoutu
Pohled do mobilu, pár nepozorných kroků, díra v chodníku. Noha naštěstí zůstala celá. Jen ze dvou míst crčela krev přes černé bláto. Nemocnice, šití, převaz, sestřička na lovu. Jen tak tak, že jsem neskončil v chomoutu.
Vladimír Hauk
Spali jste už v rakvi?
Pardon, v kapsli? Začalo to v Japonsku. Manažérům se nechtělo po práci domů. Raději se uložili do hi-tech rakví u svých kanceláří. Dnes se kapslový fenomén šíří po světě. Nahrazuje společné pokoje hostelů. To jsem musel zkusit!
Vladimír Hauk
Barevný slum milionářů z chatrčí
Indonéský Malang je druhým největším městem východní Jávy. Jodipan, malá čtvrť barevných domečků u řeky, leží přímo v centru. Špinavý a páchnoucí slum se proměnil v místo, které žádný návštěvník města nemůže minout. Proč?
Vladimír Hauk
Do Bangkoku jedině s „babou“ !!!
Bangkok. Budhistické chrámy, mrakodrapy ze skla a betonu, vodní kanály, voňavé tržnice. A také pověstný noční život plný atraktivních sexy dívek. Bary, masážní salony. Pro osamocené muže velice nebezpečné místo!
Vladimír Hauk
Železná opona EU
Životem v Schengenském prostoru jsme si odvykli na opravdové hranice. Chodíme si přes ně, kde se nám zachce. Byl jsem zvědavý, jak vypadá skutečná východní hranice EU? Je tam plot? Hlídky? Jak je střežena? Jel jsem se tam podívat.
Vladimír Hauk
2 dny v multikulturním kotli
Kuala Lumpur. Metropole Malajsie. Město mnoha kultur. Odpoledne v hinduistické svatyni, noc v čínské čtvrti a večer s muslimskou rodinou. Místní vám řeknou nejlíp, jak to u nich chodí
Vladimír Hauk
Procházka v oblacích na ostrově orlů
Cesta z království Buddhy do království půlměsíce. Bollywoodský zážitek na trajektu. Langkawi, ostrov orlů. Sky Bridge v oblacích nad tropickou džunglí. Impozantní výhledy, když matka příroda dovolí.
Vladimír Hauk
Chceš vidět ráj? Zaplať a kochej se!
Pláže lemované oblými skalisky. Palmy s kokosovými ořechy nakloněné nad bílým pískem. Blankytně modré moře omývající břeh zpěněnými vlnami. Taková je evropská představa ráje. Chtěl jsem jej vidět z výšky.
Vladimír Hauk
Silvestr v Bangkoku - šílenství v ulici Khao San
Bangkok. Město budhistických chrámů a svatých míst. Také město neřesti a placeného sexu. Město, které nikdy nespí. Ulice Khao San je jedním z míst, kde noc je stále mladá. Jaké to tam bylo na Silvestra?
Vladimír Hauk
Podzemním tunelem do Thajska a město s největší svíčkou na světě
Hranice z Laosu do Thajska jsme překročili zvláštním způsobem. V betonovém tunelu pod zemí. Ve městě Ubon Ratchathani mají největší svíčku na světě, málo bílých turistů a vlídné lidi. Co víc si přát první den v další zemi.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 835x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/